ECLI:CZ:US:2010:1.US.963.10.1
sp. zn. I. ÚS 963/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. K., zastoupeného Mgr. Matějem Kopřivou, advokátem se sídlem Ostrava - Mariánské Hory, ul. 28. října 219/438, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 12. 2009, čj. 51 Co 774/2009 - 62, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, jímž Krajský soud v Ostravě odmítl jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 8. 2009, čj. 22 C 295/2008 - 44. Podle stěžovatele Krajský soud nesprávně dovodil, že k doručení rozsudku okresního soudu došlo dne 28. 9. 2009. K doručení předmětného rozsudku nemohlo zmíněného dne dojít, neboť tento den byl státní svátek. Podle §57 odst. 2 OSŘ platí, že připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Rozsudek soudu prvního stupně by tak stěžovateli byl doručen až 29. 9. 2009. V důsledku toho došlo k uplynutí patnáctidenní lhůty pro podání odvolání až 14. 10. 2009, a nikoli dne 13. 10. 2009, jak usoudil krajský soud, který odvolání stěžovatele odmítl jako opožděné. Krajský soud tak porušil jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 Ústavy ČR a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Závěrem ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 8. 2009, čj. 22 C 295/2008 - 44, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 12. 2009, čj. 51 Co 774/2009 - 62.
V souladu s ustanovením §42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, si Ústavní soud vyžádal vyjádření Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení. Ten námitku stěžovatele o nesprávnosti závěru o doručení odvoláním napadeného rozhodnutí dne 28. 9. 2009 shledal správnou. Přehlédl, že uvedený den byl státním svátkem, a mělo tudíž dojít k posunu posledního dne úložní doby, takže odvolání stěžovatele bylo podáno včas. V této souvislosti Krajský soud poznamenal, že opravným prostředkem proti usnesení tohoto typu je, podle §229 odst. 4 OSŘ, žaloba pro zmatečnost. Podle jeho zjištění tato žaloba nebyla podána.
Ústavní soud se nejprve zabýval přípustností ústavní stížnosti. Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je jedním z důvodů nepřípustnosti okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je totiž pojímána jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, snaží se své zásahy do činnosti orgánů veřejné moci snižovat na minimum. Rozhodnutí těchto orgánů je oprávněn přezkoumávat pouze v případě, že byly před podáním ústavní stížnosti vyčerpány všechny ostatní prostředky k ochraně práva, s nimiž je stěžovatel oprávněn disponovat. Pojem "vyčerpání" přitom znamená nejen uplatnění všech příslušných procesních prostředků, ale i dosažení rozhodnutí ve věci.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Tato situace v případě stěžovatele nastala. Jeho ústavní stížnost totiž směřuje proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Ostravě jako soudu odvolacího, jehož negativní důsledky pro stěžovatele bylo možné odstranit žalobou pro zmatečnost, podanou podle §229 odst. 4 OSŘ. Podle tohoto ustanovení totiž lze žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení. Žaloba pro zmatečnost je mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí závažnými vadami, ještě v systému obecných soudů. V daném případě by tedy bylo rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, právě rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost.
S ohledem na tyto závěry posoudil Ústavní soud podaný návrh jako nepřípustný a soudce zpravodaj ho usnesením, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud neshledal důvodným rozhodnout o návrhu stěžovatele na odložení vykonatelnosti rozsudku Okresního soudu v Ostravě.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. května 2010
František Duchoň, v. r.
soudce Ústavního soudu