ECLI:CZ:US:2010:1.US.965.10.1
sp. zn. I. ÚS 965/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. R. L., zastoupené advokátem JUDr. Vladislavem Bujokem, se sídlem Karviná - Fryštát, Karola Sliwky 129/12, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 11 Co 34/2010-58 z 22. ledna 2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že tímto rozhodnutím, jež nabylo právní moci 5. 2. 2010, bylo porušeno její základní subjektivní právo na spravedlivý proces garantované jí zejména čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění Dodatkových protokolů č. 3, 5 a 8.
Z ústavní stížnosti a ze spisu Okresního soudu v Karviné sp. zn. 28 C 106/2008 plyne, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2010, č. j. 11 Co 34/2010-58, bylo odmítnuto dovolání stěžovatelky (výrok I) z důvodu neodstranění vad odvolání v soudem stanovené lhůtě, a kterým bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu odvolacího řízení (výrok II).
II.
Předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda sám návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. To se týká i podmínky ustanovení §75 odst. 1 zákona, jež vyžaduje - před podáním ústavní stížnosti - vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva stěžovatele poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb.); těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. §72 odst. 3 téhož předpisu).
Ústavní stížnost je ke standardním procesním institutům ochrany prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob; teprve tehdy, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.
Zákonem č. 30/2000 Sb., kterým se mění občanský soudní řád, byla do tohoto procesního předpisu zavedena žaloba pro zmatečnost. V této souvislosti se v ustanovení §229 odst. 4 o.s.ř. stanoví, že žalobou pro zmatečnost může účastník napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.
Podle §234 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s ustanovením §235a odst. 1 o. s. ř. žalobu pro zmatečnost podanou z důvodu §229 odst. 4 o. s. ř., a to ve lhůtě tří měsíců od doručení touto žalobou napadeného rozhodnutí, projedná a rozhodne o ní soud, jehož rozhodnutí bylo napadeno; to neplatí ve věcech, v nichž je k řízení v prvním stupni příslušný krajský soud.
Stěžovatelka řízení o žalobě pro zmatečnost ve smyslu §229 odst. 4 o. s. ř. nezahájila; opak se z ústavní stížnosti nepodává, neplyne ani z vyžádaného soudního spisu a sám Krajský soud v Ostravě podle zjištění Ústavního soudu žádnou žalobu stěžovatelky pro zmatečnost neeviduje. Stěžovatelka tedy nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje.
Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu výše citovaného ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná a podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ji odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. srpna 2010
Vojen Guttler v. r.
soudce zpravodaj