ECLI:CZ:US:2010:2.US.105.10.1
sp. zn. II. ÚS 105/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele PNA FINANCIAL, a. s., IČ: 27755819, se sídlem Masná 7, Brno, zastoupeného JUDr. Františkem Frkalem, advokátem se sídlem v Brně, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. listopadu 2009, č. j. Ncp 1139/2009-74, za účasti Vrchního soudu v Olomouci jako účastníka řízení, a JUDr. J. S., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, jak je zakotveno ve čl. 36 odst. 1 ve spojení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Napadeným usnesením vrchní soud v rámci řízení, v němž byl stěžovatel žalován správcem konkursní podstaty o zaplacení částky 1.360.000 Kč s příslušenstvím, rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 33 C 27/2008 je příslušný okresní soud dle ustanovení §9 odst. 1 občanského soudního řádu. Podle ustanovení §169 odst. 2 občanského soudního řádu upustil vrchní soud od odůvodnění.
Stěžovatel s výrokem nesouhlasí, prvoinstančním soudem v jeho věci měl být, podle jeho názoru, Krajský soud v Brně, neboť jde o spor vyvolaný konkursem. Posouzení věcné příslušnosti proto považuje za nesprávné, v čemž spatřuje porušení uvedených základních práv.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), přičemž není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva. Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, pokud současně shledá porušení základního práva nebo svobody [čl. 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"].
Stěžovatel, jak bylo řečeno, spatřuje porušení svého ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a zákonného soudce v tom, že Vrchní soud v Olomouci rozhodl podle ustanovení §104a občanského soudního řádu tak, že v jeho věci je k projednání a rozhodnutí věci příslušný okresní soud, ačkoliv podle mínění stěžovatele je jím soud krajský.
Vzhledem k tomu, že rozhodování o věcné příslušnosti obecného soudu nelze považovat za konečné rozhodnutí ve věci, musel Ústavní soud nejprve rozhodnout, zda je splněna podmínka ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle kterého řízení o ústavní stížnosti vyžaduje vyčerpání veškerých dostupných a účinných procesních prostředků k ochraně práva. K tomu zpravidla před konečným rozhodnutí ve věci nedojde.
Jelikož usnesení vrchního soudu (nebo Nejvyššího soudu) o věcné příslušnosti podle ust. §104a občanského soudního řádu je v systému obecných soudů konečné (nelze proti němu podat odvolání, dovolání ani žalobu na obnovu řízení nebo žalobu pro zmatečnost) a závazné ve výroku o určení, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, přičemž si lze za jistých okolností představit, že toto rozhodnutí zasáhne základní právo na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny, lze jej podrobit ústavnímu přezkumu, aniž by bylo ve věci s konečnou platností rozhodnuto (obdobně též nález ze dne 10. 11. 1999, sp. zn. II. ÚS 221/98, N 158/16 SbNU 171, či usnesení sp. zn. IV. ÚS 2478/08, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Podle ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle čl. 38 odst. 1 Listiny nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.
Požadavek zákonnosti obsažený v citovaném ustanovení Listiny se vztahuje nejen na samotné zřízení soudu, ale i na složení soudu v každé jednotlivé věci, jeho pravomoc a příslušnost. Rozhodování každé věci příslušným (a tedy zákonným) soudem a soudcem je proto neopominutelnou podmínkou spravedlivého procesu, přičemž příslušnost soudu i soudce stanoví zákon, v daném případě občanský soudní řád. Vyložit a aplikovat jeho ustanovení o věcné příslušnosti náleží především obecným soudům. Místo pro zásah Ústavního soudu je zde myslitelné pouze ve výjimečných případech, např. pokud by závěr ohledně věcné příslušnosti zjevně neměl jakoukoliv oporu v zákoně, tj. byl výsledkem zřejmého omylu nebo zneužití, tedy kdyby byla příslušnost stanovena s cílem ovlivnit výsledek rozhodování. Nic takového ovšem stěžovatel ve svém podání netvrdí ani to nevyplývá z připojeného rozhodnutí. Namítá pouze nesprávnost výroku, což ovšem, i kdyby to byla pravda, nemůže posunout věc do roviny ústavněprávní, neboť kategorie správnosti není, jak bylo výše řečeno, finálním referenčním hlediskem ústavně právního přezkumu. Ústavnost ustanovení §104a občanského soudního řádu zpochybněna není, pročež není bezprostřední prostor k odlišnému právnímu hodnocení ani postupu, které se odbývaly v jeho rámci.
Výklad smyslu práva na zákonného soudce je tradičně pojímán tak, že jde o ochranu účastníka řízení před účelovou manipulací s určením konkrétního soudu pro řízení a rozhodování v konkrétní právní věci, která by mohla ohrozit regulérnost a objektivnost jak samotného soudního procesu, tak i jeho výsledku. Mimo tento rámec, co do pravidel určení místní a věcné příslušnosti soudu, jde především o pravidla organizační povahy systémového původu, jež vazbu na individuální spor (resp. jeho účastníky a jejich základní práva) mají jen zprostředkovaně, resp. abstraktně (obdobně viz usnesení sp. zn. III. ÚS 29/06, dostupné na http://nalus.usoud.cz, a řadu rozhodnutí na něj navazujících).
Návrhu proto přisvědčit nelze, což plyne z povahy rozhodnutí, které napadá, a okolností, v nichž má být hodnoceno. Jako návrh zjevně neopodstatněný proto Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu bez jednání usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne ledna 28. ledna 2010
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu