ECLI:CZ:US:2010:2.US.1298.10.1
sp. zn. II. ÚS 1298/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti 1) H. S., 2) K. S., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 3. 2009 č. j. 16 Co 272/2007-111, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 4. 5. 2010, se stěžovatelé domáhají přezkoumání v záhlaví uvedeného rozsudku, neboť se domnívají, že senát krajského soudu neposoudil odvolání proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. 12. 2006 sp. zn. 6 C 325/2004 ve všech souvislostech, vycházel pouze z neprokázané lživé žaloby a informací soudu prvního stupně, ovlivňovaných advokátkou žalobce, a stejně jako soud prvního stupně porušil zákon č. 274/2001 Sb. a vyhláška č. 144/1987 Sb.
Z obsahu vyžádaného spisu Okresního soudu Brno-venkov, sp. zn. 6 C 325/2004, Ústavní soud zjistil, že rozsudkem nalézacího soudu, ve spojení s opravným usnesením ze dne 16. 3. 2007, byla stěžovatelům uložena povinnost zaplatit žalobci 1.724,50 Kč s příslušenstvím. Ohledně další žalované částky 1.252,80 Kč s přísl. byla žaloba zamítnuta. K odvolání stěžovatelů krajský soud napadeným rozsudkem změnil rozhodnutí soudu prvního stupně v části, jíž byla žaloba zamítnuta, tak, že stěžovatelům uložil povinnost zaplatit žalobci 1.252,80 Kč s přísl. Současně rozhodl o povinnosti stěžovatelů nahradit žalobci náklady řízení před soudem obou stupňů. Uvedený rozsudek byl doručen první stěžovatelce dne 12. 5. 2009 a druhému stěžovateli dne 7. 5. 2009.
Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému přezkumu, je povinen prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud připomíná, že jde o lhůtu kogentní, jejíž nedodržení nemůže Ústavní soud prominout.
Posledním rozhodnutím ve věci je ústavní stížností napadený rozsudek odvolacího soudu, který byl první stěžovatelce doručen dne 12. 5. 2009 a druhému stěžovateli dne 7. 5. 2009. Lhůta k podání ústavní stížnosti tak počala běžet první stěžovatelce dne 13. 5. 2009 a druhému stěžovateli dne 8. 5. 2009. Pokud byla ústavní stížnost podána až dne 4. 5. 2010, stalo se tak zjevně po uplynutí stanovené 60denní lhůty.
Z výše uvedených důvodů, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci, soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako opožděně podaný návrh.
Ústavní soud nepřehlédl, že návrh stěžovatelů trpí dalšími formálními nedostatky, a že stěžovatelé nejsou pro řízení před Ústavním soudem zastoupeni advokátem. K odstranění těchto vad však stěžovatele nevyzýval, neboť ani jejich náprava by nic nemohla změnit na tom, že ústavní stížnost není pro opožděnost přijatelná k meritornímu projednání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. května 2010
Stanislav Balík
soudce zpravodaj