ECLI:CZ:US:2010:2.US.1361.10.1
sp. zn. II. ÚS 1361/10
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2010 sp. zn. 3 Aps 7/2009 a proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 8. 2009 sp. zn. 10 Ca 219/2008 a ze dne 30. 4. 2009 č. j. 10 Ca 219/2008-52, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel navrhuje v ústavní stížnosti zrušit shora citovaná rozhodnutí obecných soudů, aniž by byl pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz §29, §30 odst. 1 a §31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Z mnoha dalších řízení o návrzích, jež stěžovatel v minulosti podal, je zřejmé, že tento postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem (stejně jako formální a obsahové náležitosti návrhu), volí, ačkoli byl o této podmínce řízení a postupu k jejímu splnění opakovaně poučen (viz kupříkladu věci ústavních stížností vedené pod sp. zn. I. ÚS 786/09, sp. zn. I. ÚS 787/09, sp. zn. II. ÚS 1370/09, sp. zn. III. ÚS 3215/09 a další).
Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří. Ústavní soud je však toho názoru, který vyjádřil i ve stěžovatelových věcech vícekrát, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
S ohledem na shora uvedené konstatování a hodnocení nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem ve shodě s mnoha z výše označených usnesení, Ústavní soud dle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu stěžovatelův návrh bez jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. května 2010
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj