ECLI:CZ:US:2010:2.US.2174.10.1
sp. zn. II. ÚS 2174/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Mgr. P. Č., zastoupeného Mgr. Jiřím Kafkou, advokátem se sídlem Liberec, Pražská 4, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 5. 2010 ve věci sp. zn. 3 Ko 26/2010, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, kterým měla být porušena jeho základní práva garantovaná v ustanovení čl. 3 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně tím mělo být porušeno ustanovení čl. 90 Ústavy.
Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podání splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.
Dle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Napadeným usnesením vrchního soudu bylo odmítnuto stěžovatelovo odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2010 ve věci sp. zn. 77 K 48/2005. Dle ustanovení §229 odst. 4 občanského soudního řádu je přitom možno podat žalobu pro zmatečnost proti rozhodnutí, kterým bylo odmítnuto odvolání (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád II. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, s. 1817, 1818). Podává-li proto stěžovatel ústavní stížnost proti napadenému rozhodnutí vrchního soudu, jedná se zjevně o ústavní stížnost předčasnou, a proto o podání ve smyslu zákona o Ústavním soudu nepřípustné.
Je přitom třeba připomenout, že Ústavní soud je vázán petitem ústavní stížnosti, jímž stěžovatel sám vymezuje předmět řízení, pročež z jeho rámce nemůže v duchu zásady iudex ne eat ultra petita partium jakkoli vybočit. Pouze pro úplnost Ústavní soud dodává, že ve stěžovatelem odkazovaném nálezu ve věci sp. zn. II. ÚS 1816/08 byla procesní situace stěžovatele odlišná od procesní situace v projednávané věci (ústavní stížnost směřovala proti rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti ČR - KS v Brně na zaplacení odměny a náhrady hotových výdajů správce konkursní podstaty, uvedené ve výroku rozhodnutí rušícího konkurs).
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo než mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítnout jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. srpna 2010
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj