ECLI:CZ:US:2010:2.US.2454.10.1
sp. zn. II. ÚS 2454/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti společnosti Československá obchodní banka, a.s., se sídlem Praha 5, Radlická 333/150, zastoupené Mgr. Martinem Hrodkem, advokátem se sídlem Praha, Klimentská 46, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2010 č.j. 99 K 107/98-1603, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Shora identifikovaným usnesením vyzval Městský soud v Praze ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, stěžovatelku k vydání částky 29.596.894,61 Kč do konkursní podstaty úpadce - společnosti CHEMAPOL GROUP, a.s.
Ústavní stížností brojí stěžovatelka proti tomuto usnesení, neboť jím měla být zasažena její základní práva garantovaná v ustanovení čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a ustanovení čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech; tím mělo být porušeno i ustanovení čl. 90 Ústavy. Stěžovatelka současně navrhla odklad vykonatelnosti napadeného usnesení.
Dříve než Ústavní soud může přikročit k věcnému přezkumu rozhodnutí, opatření, nebo jiných zásahů orgánů veřejné moci, o nichž je tvrzeno, že jimi bylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem, musí ověřit, zda jsou splněny podmínky předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž je Ústavní soud podle ustanovení čl. 88 odst. 2 Ústavy vázán. V dané věci Ústavní soud splnění podmínek pro věcné projednání ústavní stížnosti neshledal, a to z důvodů dále vyložených.
V ústavní stížnosti, jejím doplnění a ve vyjádření účastníka řízení se uvádí, že stěžovatelka podala (byť pouze z důvodu "procesní opatrnosti") dne 7. 7. 2010 proti napadenému usnesení odvolání, o němž nebylo ke dni podání ústavní stížnosti Vrchním soudem v Praze rozhodnuto. Stěžovatelka však mimoto podala v průběhu řízení proti ústavní stížností napadenému usnesení (opět z důvodu "procesní opatrnosti") i žalobu pro zmatečnost.
Je tedy zřejmé, že ke dni podání ústavní stížnosti nevyčerpala stěžovatelka všechny opravné prostředky ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario, neboť o naplnění hypotézy této zákonné normy je možno uvažovat až tehdy, je-li o uplatněném opravném prostředku orgánem veřejném moci rozhodnuto; k přípustnosti ústavní stížnosti tedy nestačí pouhé jeho podání (srov. mutatis mutandis např. usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 646/10). Uplatněním daných opravných prostředků stěžovatelka dává najevo (byť uvádí, že tak činí pouze z procesní opatrnosti), že se domnívá, že tyto opravné prostředky mohou představovat efektivní ochranu jejích práv (srov. např. usnesení ze dne 14. 11. 2007 ve věci sp. zn. II. ÚS 2899/07). Odmítnutí projednávané ústavní stížnosti pro předčasnost proto nemůže představovat denegatio iustitiae.
Ústavní soud odkazuje na svoji ustálenou judikaturu, podle níž je jeho pravomoc ve vztahu k orgánům veřejné moci dána pouze subsidiárně; Ústavní soud proto důsledně respektuje princip minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, nad kterými není v zásadě oprávněn ve fázi dosud neukončeného řízení vykonávat jakýkoli dohled či dozor. Domáhat se ochrany svých ústavně zaručených základních práv nebo svobod podáním ústavní stížnosti je fyzická nebo právnická osoba oprávněna za podmínek stanovených Ústavou a zákonem o Ústavním soudu teprve po vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně svých práv a po pravomocném ukončení předmětné věci. V této souvislosti lze také připomenout, že případná ochrana ústavnosti není úkolem pouze Ústavního soudu, ale všech orgánů veřejné moci, přičemž Ústavní soud představuje v této souvislosti toliko ultima ratio, institucionální mechanismus, který nastupuje až v případě selhání všech předchozích.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost jako nepřípustnou dle ustanovení §43 odst. 1 psím. e) zákona o Ústavním soudu soudcem zpravodajem odmítnout.
S ohledem na výše učiněné závěry potom nemohlo být vyhověno ani stěžovatelčinu návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. října 2010
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj