ECLI:CZ:US:2010:2.US.2569.10.1
sp. zn. II. ÚS 2569/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatelky AXLE EUROPE, s. r. o., se sídlem Bořivojova 878, 130 00 Praha 3, zastoupené JUDr. Šárkou Veskovou, advokátkou, se sídlem Palackého 359, 500 03 Hradec Králové, směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2010, č. j. 26 Co 487/2009-40, a usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 3.2.2009, č.j. 8 Nc 6023/2008-14, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se řádně a včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že soudy porušily čl. 96 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava ČR"), a čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatelka podala u Okresního soudu ve Znojmě návrh na nařízení exekuce a pověření exekutora pro částku 319.236,65 Kč a příslušenství pohledávky. Exekučním titulem byl notářský zápis sepsaný JUDr. H. D., notářkou, se sídlem v H. K., ze dne 26. 10. 2007, NZ 710/2007 (N 792/2007). Soud prvního stupně nařídil exekuci pouze k vymožení pohledávky stěžovatelky v celkové výši 293.223,07 Kč a přiznal jí náklady řízení. Pokud se domáhala nařízení exekuce k vymožení pohledávky v částce 26.013,63 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 15% p. a. z částky 293.223,07 Kč od 14. 12. 2008 do zaplacení, a smluvní pokuty ve výši 0,3% denně z částky 293.223,07 Kč od 14. 12. 2008 do zaplacení, návrh zamítl. Pokud jde o smluvní pokutu ve výši 0,3% uvedl, že notářský zápis je v této části neurčitý a není v něm stanovena řádná doba plnění, a tudíž nesplňuje náležitosti předepsané v ustanovení §71b odst. 2 písm. d) a e) notářského řádu, ve kterém jsou stanoveny náležitosti notářského zápisu, má-li sloužit jako exekuční titul. Ohledně částky 26.013,63 spolu se smluvním úrokem ve výši 15% p. a. z částky 26.013,63 Kč jdoucím od 14. 12. 2008 zamítl návrh vzhledem ke sjednané ztrátě výhody splátek.
Proti zamítavé části výroku rozhodnutí soudu prvního stupně podal stěžovatel odvolání, o kterém bylo rozhodnuto ústavní stížností napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Brně. Odvolací soud zamítavé rozhodnutí potvrdil a současně změnil výrok o náhradě nákladů řízení tak, že stěžovateli náhradu nákladů řízení nepřiznal. Takto přitom rozhodl na základě zcela odlišných úvah, než soud prvního stupně. Z notářského zápisu, konkrétně z jeho části třetí, dovodil, že účinnost dohody účastníků je vázána na naplnění předpokladu, že stěžovatelkou bude povinné poskytnuta půjčka ve výši 300.000 Kč. Proto vyzval stěžovatelku usnesením ze dne 15. 4. 2010 podle ustanovení §43 odst. 2 exekučního řádu (zák. č. 120/2001 Sb.) k předložení kvalifikovaných listin osvědčujících poskytnutí půjčky. Této výzvě nebylo vyhověno, neboť listiny předložené stěžovatelkou nesplňovaly náležitosti požadované citovaným ustanovením exekučního řádu. Na základě toho potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části a s ohledem na výsledek řízení nepřiznal stěžovatelce dosud vzniklé náklady exekučního řízení s tím, že jsou dány podmínky pouze pro přiznání nákladů, které stěžovatelce vzniknou následně při dalším provádění exekuce.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjadřuje nesouhlas s právními stanovisky obecných soudů. Podrobně rozebírá podmínky smlouvy o poskytnutí půjčky, která je obsahem předmětného notářského zápisu, a na tomto základě zpochybňuje jak závěry soudu prvního stupně, tak závěry odvolacího soudu. Odvolává se na to, že smlouva je sepsána v tradiční formě, jak to odpovídá i ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, a proto nesouhlasí s tím, že by byla neurčitá, a nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, že by šlo o synalagmatický závazek. V postupu obecných soudů spatřuje porušení čl. 96 Ústava ČR a čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny a navrhuje zrušení napadených rozhodnutí.
Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu ve Znojmě, sp. zn. 8 Nc 6023/2008, s jehož obsahem se seznámil.
Ústavní soud úvodem připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ve spisu obecného soudu. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy, a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka se dovolávala ochrany svých základních práv obsažených v Listině a porušení Ústavy ČR, přezkoumal Ústavní soud v tomto směru napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.
Obsahem ústavní stížnosti je polemika s právními závěry obecných soudů vyjádřenými v napadených rozhodnutích. Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice další instance v systému všeobecného soudnictví, která mu, jak již bylo naznačeno výše, nepřísluší. Ústavní soud již v řadě případů judikoval, že mu nepřísluší přehodnocovat skutkové a právní závěry obecných soudů. Rovněž výklad jiných než ústavních předpisů i jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou samostatnou záležitostí obecných soudů. Skutečnost, že soud vyslovil právní názor, s nímž se stěžovatelka neztotožňuje, nezakládá sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti. Ústavní soud k tomu jen na okraj poznamenává, že argumentace stěžovatelky se ve značné míře míjí s argumentací soudů tím, že se soustřeďuje na otázky určitosti a platnosti smlouvy, která byla obsahem předmětného notářského zápisu, z hlediska hmotněprávního, zatímco argumentace soudů se týká otázky splnění náležitostí notářského zápisu jako exekučního titulu z hlediska formálního.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatelky, a proto ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. prosince 2010
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu