ECLI:CZ:US:2010:2.US.277.10.1
sp. zn. II. ÚS 277/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti společnosti AUDITORSKÁ A DAŇOVÁ KANCELÁŘ s. r. o., se sídlem Tachovské náměstí 3, Praha 3, IČ: 64939090, adresa pro doručování Praha 1, Vodičkova 41, proti usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2009 č. j. 22 Ca 186/2009-51 a č. j. 22 Ca 185/2009-67, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 1. 2. 2010, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení Krajského soudu v Ostravě. Má za to, že nepřipuštěním její osoby coby zástupce žalobce jí bylo zabráněno vykonávat daňové poradenství, čímž došlo k zásahu do jejího práva podnikat dle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z obsahu listin, připojených k ústavní stížnosti, bylo zjištěno, že žalobce P. H. se podanými žalobami domáhal zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě, vydaných ve věci daně z příjmů fyzických osob. Napadenými usneseními Krajský soud v Ostravě nepřipustil zastoupení žalobce společností stěžovatelky s tím, že tato společnost nesplňuje podmínky uvedené v ustanovení §35 odst. 2, 3, 4 a 5 s. ř. s. a žalobcem udělená plná moc k zastupování v řízení před správními orgány je tudíž neplatným právním úkonem ve smyslu §39 obč. zák. Účastníci byli současně poučeni, že proti napadeným usnesením je možno podat kasační stížnost.
Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda lze stěžovatelku považovat za osobu oprávněnou k podání ústavní stížnosti.
Podle §27 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, na nějž odkazuje čl. 88 odst. 1 Ústavy, může návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podat ten, komu tento zákon takové oprávnění přiznává. Aktivní legitimace, tedy vymezení subjektů, oprávněných k podání návrhu, je stanovena speciálně pro jednotlivé druhy řízení před Ústavním soudem.
Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Účastníky řízení, z něhož vzešla napadená rozhodnutí, byli zcela nepochybně žalobce P. H. a žalovaný Finanční ředitelství v Ostravě. Stěžovatelka coby zmocněnkyně žalobce, samotným účastníkem řízení nebyla, a proto ani nemůže být oprávněna domáhat se kasace předmětných usnesení cestou ústavní stížnosti. Jakkoli stěžovatelka tvrdí, že nepřiznáním jejího zmocnění bylo porušeno její právo podnikat, nemůže Ústavní soud vykročit z mezí zákona o Ústavním soudu (jímž je vázán ve smyslu čl. 88 odst. 2 Ústavy) a stěžovatelce, která aktivní legitimaci k řízení o ústavní stížnosti postrádá, tuto neexistující legitimaci meritorním přezkumem napadených rozhodnutí udělit (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 612/03, Sbírka nálezu a usnesení Ústavního soudu, sv. 31, č. 27, str. 361, sp. zn. IV. ÚS 727/2000, II. ÚS 2928/07) .
Toliko na doplnění Ústavní soud uvádí, že ani žalobce P. H., jemuž zákon přiznává v dané věci legitimaci k podání ústavní stížnosti, by nemohl být se svou případnou stížností úspěšný, neboť doposud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (viz §75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 9. března 2010
Stanislav Balík
soudce Ústavního soudu