ECLI:CZ:US:2010:2.US.2861.09.1
sp. zn. II. ÚS 2861/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a souců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti J. T., zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem Masná 8, Moravská Ostrava, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2009 čj. 4 Aps 4/2009-110 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 3. 2009 sp. zn. 22 Ca 221/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 5. 11. 2009, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho základní právo zakotvené v čl. 2 odst. 3 a 4, čl. 3, čl. 4, čl. 9 odst. 3, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 14 odst. 1, 2 a 4, čl. 18 odst. 1, čl. 20 odst. 1, čl. 21 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen "Úmluva").
Stěžovatel rekapituluje průběh řízení, v němž se s odkazem na svou ochranu dle §5 obč. zák. domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zabránil státním úřadům v užívání rodného čísla v právně nepodloženém tvaru s koncovkou /XXX, a to až do řádného rozhodnutí soudu o pravosti a platnosti takového tvaru rodného čísla, nezákonně přiřazeného k jeho osobě státní správou, a v němž by určil pravost a platnost původního tvaru rodného čísla. Krajskému soudu vytýká, že se s odkazem na údajnou opožděnost žaloby odmítl zabývat meritem věci, a tento postup Nejvyšší správní soud svým rozhodnutím potvrdil. Závěr soudů o opožděnosti žaloby považuje za nesprávný, neboť soudy dle něj sloučily zcela rozdílná správní a soudní řízení. Uvádí, že občanský průkaz s chybnou koncovkou rodného čísla byl pouze jedním z osobních dokladů, na nichž bylo svévolně změněno jeho rodné číslo, když dalšími z dokladů byly cestovní pas a rodný list. Poukazuje na to, že proti nezákonnému uvedení nesprávného tvaru rodného čísla v občanském průkazu, který odmítl převzít, se bránil samostatnou žalobou podanou ke Krajskému soudu v Ostravě dne 30. 12. 2003, přičemž část této žaloby byla postoupena Městskému soudu v Praze, který ji usnesením ze dne 30. 6. 2004 odmítl s tím, že předmětná rozhodnutí správního orgánu nejsou úředním rozhodnutím orgánu státní správy, a proto se jimi soud nemůže v rámci své zákonné pravomoci zabývat. V návaznosti na to pak krajský soud o zbytku žaloby o platnosti provedené změny rodného čísla v nově vystaveném občanském průkazu rozhodl usnesením ze dne 9. 12. 2004, jímž žalobu odmítl pro opožděnost. V mezidobí stěžovatel odevzdal svůj cestovní pas, který pozbyl platnosti k datu 26. 7. 2004, a který byl jeho jediným osobním dokladem, jednoznačně prokazujícím jeho identitu. Následně, v souladu se svými právy občana České republiky, se do 14 dnů dožadoval u soudních orgánů řádné a oprávněné ochrany. Má tedy za to, že předmětnou žalobu ze dne 9. 8. 2004, podanou v souvislosti s pozbytím platnosti cestovního dokladu, nelze pro opožděnost odmítnout. Jakékoli vyjádření Nejvyššího správního soudu k meritu věci (názory o neúspěšnosti žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu) považuje stěžovatel za irelevantní, neboť ve věci doposud neproběhlo řádné řízení, a nelze tedy hovořit o jeho výsledku.
Stěžovatel posléze doplnil kvalifikovaně podanou ústavní stížnost svým vlastním obsáhlým podáním, v němž citoval řadu ustanovení právních předpisů vztahujících se k průkazům totožnosti a evidenčním registrům, a které opatřil svým výkladem. Podrobně též rozvedl anabázi, kterou kvůli problému s rodným číslem prodělal, a popsal s tím související komplikace. Informoval Ústavní soud i o sporech, souběžně běžících u obecných soudů, před Ústavním soudem i Evropským soudem pro lidská práva.
Z obsahu listin, připojených k ústavní stížnosti, bylo zjištěno, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě byla odmítnuta žaloba, podaná dne 9. 8. 2004, kterou se stěžovatel domáhal, aby žalovaný Magistrát města Ostravy byl povinen respektovat a uvádět rodné číslo stěžovatele s koncovkou XXX, a kterou dále požádal o "předběžný zásah", aby soud uložil žalovanému povinnost vystavit mu osobní doklady s původním platným rodným číslem, a to do řádného rozhodnutí soudu v tomto sporu. Soud vyšel z písemností předložených stěžovatelem a dospěl k závěru, že žaloba je opožděná, neboť stěžovatel se o jednání žalovaného (nerespektování koncovky rodného čísla tak, jak požadoval stěžovatel) dozvěděl nejpozději dne 17. 11. 2003, kdy písemně reagoval na dopis žalovaného, kterým mu mj. bylo sděleno, že zápis rodného čísla do stěžovatelova občanského průkazu byl proveden v souladu se zákonem o občanských průkazech. Dvouměsíční subjektivní lhůta pro podání žaloby tudíž uplynula dnem 19. 1. 2004.
Proti uvedenému usnesení podal stěžovatel kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud druhým napadeným rozhodnutím zamítl. Po podrobné rekapitulaci řízení konstatoval, že stěžovatel spatřuje nezákonný zásah v užívání jeho rodného čísla s koncovkou XXX, nikoli v rozhodnutí, proti kterému by bylo možno brojit žalobou podle §65 s.ř.s. Z vymezeného předmětu řízení je nutno vycházet při posuzování včasnosti jeho žaloby. V tomto směru se kasační soud ztotožnil se závěrem krajského soudu o opožděnosti žaloby. Proto i dle jeho názoru nemůže být úspěšný ani návrh na vydání předběžného opatření. Nad rámec uvedeného Nejvyšší správní soud uvedl důvody, pro které by stěžovatel nemohl být úspěšný ani v meritu věci.
Po zvážení stížnostních námitek i obsahu napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel v ústavní stížnosti vyslovuje nesouhlas s právním závěrem o opožděnosti jeho žaloby, k němuž oba soudy dospěly výkladem ustanovení §82 a §84 odst. 1 s.ř.s. Ve svých argumentech ovšem zcela pomíjí skutečné postavení Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti (srov. čl. 83 Ústavy), jehož úkolem není zjišťování a hodnocení skutkového stavu či výklad práva a jeho aplikace v konkrétní řešené věci. Do rozhodovací činnosti obecných soudů, a to i soudů konajících ve správním soudnictví, může Ústavní soud zasáhnout jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody stěžovatele v důsledku takové interpretace právních předpisů, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Nic takového však v posuzovaném případě zjištěno nebylo.
Jak vyplývá z obsahu připojených listin, stěžovatel vymezil předmět řízení ve správním soudnictví žalobou ze dne 9. 8. 2004, v níž se domáhal toho, aby soud žalovanému zabránil v užívání jeho rodného čísla s koncovkou XXX, resp. aby mu uložil povinnost akceptovat rodné číslo s koncovou XXX. Tvrzený nezákonný zásah žalovaného tedy nespatřoval ve vydání rozhodnutí, proti kterému by bylo možno brojit žalobou podle §65 s.ř.s., ale v tom, že správní orgány užívaly jeho nesprávné rodné číslo. Soudy ve správním soudnictví proto nepochybily, když při posuzování včasnosti žaloby vyšly z takto vymezeného předmětu řízení, jemuž odpovídá právní úprava dle ustanovení §82 s.ř.s., a zjišťovaly, kdy se stěžovatel o tvrzeném nezákonném zásahu dozvěděl (srov. ustanovení §84 odst. 1 s.ř.s.). Jejich zjištění, vycházející z listin, které předložil sám stěžovatel, že se tak stalo v souvislosti s přípisem žalovaného, v němž stěžovateli sdělil, že hodlá i nadále užívat jeho rodné číslo s koncovkou XXX, nelze z ústavního hlediska cokoli vytknout.
Stěžovatel v ústavní stížnosti ostatně ani nebrojí proti učiněným skutkovým zjištěním, z nichž správní soudy vyvodily v souladu s ustanovením §84 odst. 1 s.ř.s. závěr o opožděnosti žaloby. S uvedeným právním závěrem však nesouhlasí a vyslovuje přesvědčení, že lhůta k podání žaloby byla odvislá od odevzdání cestovního pasu, tj. od pozbytí platnosti jediného zbývajícího dokladu jeho osobní totožnosti dnem 26. 7. 2004. Jeho názor však nemá, jak vyplývá shora, oporu v příslušných zákonných ustanoveních. Stěžovatel tak nemůže soudům ve správním soudnictví úspěšně vytýkat, že se jeho žalobou, podanou po lhůtě stanovené zákonem, nezabývaly věcně.
Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud uvádí, že k podstatě stěžovatelova problému s koncovkou jeho rodného čísla (v souvislosti s vydáním cestovního pasu) se vyjádřil v usnesení ze dne 17. 12. 2009 sp. zn. II. ÚS 888/09, jímž shledal ústavní stížnost stěžovatele proti rozhodnutí Magistrátu města Ostravy o zastavení správního řízení ve věci vydání cestovního pasu a proti následujícím potvrzujícím rozhodnutím odvolacího správního orgánu a soudů ve správním soudnictví, jako zjevně neopodstatněnou. V tomto usnesení Ústavní soud mj. konstatoval, že jediná výchozí databáze rodných čísel s výlučnou informační hodnotou se nachází u Ministerstva vnitra jako kompetentního orgánu. Údaj o rodném čísle stěžovatele, získaný z jeho informačního systému vedeného podle zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, byl po právu upřednostněn před tvrzením stěžovatele, byť se opíralo o zápis v jeho rodném listu; ten byl navíc, jak bylo v řízení zjištěno a vysvětleno, důsledkem přepisové chyby.
Ústavní soud, jehož povinností je neztratit ze zřetele své skutečné poslání a omezit se na základní úkol, jímž je posuzování konformity aktů aplikace práva s ústavním pořádkem, tak dospěl k závěru, že soudy ve správním soudnictví interpretovaly příslušné normy ústavně přijatelným způsobem a své rozhodnutí řádně a vyčerpávajícím způsobem odůvodnily. Sama skutečnost, že svůj závěr opřely o právní názor, s nímž stěžovatel nesouhlasí, nezakládá porušení jeho práva na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu označených ustanovení Listiny i Úmluvy, a neporušuje ani další jeho tvrzená ústavní práva.
Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. dubna 2010
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu