ECLI:CZ:US:2010:2.US.2913.09.1
sp. zn. II. ÚS 2913/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele K. M., zastoupeného JUDr. Pavlem Knitlem, advokátem, se sídlem Údolní 5, 602 00 Brno, směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. července 2009, č. j. 44 Co 224/2009-337, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 27. května 2009, č. j. 31 C 221/98-332, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 17. prosince 2009 sepsanou advokátem domáhá zrušení v záhlavích uvedených rozhodnutí s tím, že jimi bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V ústavní stížnosti brojí zejména proti rozhodnutí o stanovení znalečného, neboť se domnívá, že znalecký posudek vypracovaný a předložený Fakultní nemocnicí Na Bulovce nesplňuje náležitosti stanovené pro znalecké posudky (absentuje otisk kulatého razítka, podpisy lékařů znalců apod.). Navíc posudek měl být vypracován na jinou osobu než je osoba stěžovatele, neboť v hlavičce je uvedena jiná adresa a datum narození. Za tohoto stavu lze pochybovat, zda materiál předložený jako znalecký posudek je vůbec znaleckým posudkem a zda tedy za něj přísluší znalečné.
II.
2. Z příslušného spisu vyžádaného od Městského soudu v Brně Ústavní soud zjistil následující: Znalecký posudek, jehož se týká ústavní stížnost, byl v řízení o náhradu škody způsobené nesprávně provedenou operací žalobce (stěžovatele), vypracován znaleckým ústavem Fakultní nemocnice Na Bulovce, a je založen ve spise na č. l. 241 - 253, resp. jeho opravená verze na č. l. 275 - 287. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 19.února 2007, č. j. 31 C 221/98-259, bylo vyšší soudní úřednicí rozhodnuto o přiznání znalečného Fakultní nemocnici Na Bulovce ve výši 34.728,75 Kč. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozhodnutí soudu prvního stupně usnesením ze dne 30. dubna 2008, č. j. 44 Co 158/2007-307, změnil tak, že snížil znalečné a znaleckému ústavu přiznal částku ve výši 23.024,40 Kč. Následně vzal žalobce svoji žalobu ve věci samé zpět a řízení o náhradu škody bylo usnesením Městského soudu v Brně ze dne 27. května 2009, č. j. 31 C 221/98-332, zastaveno. Městský soud v Brně zároveň uložil žalobci povinnost zaplatit státu náklady za dva vypracované znalecké posudky v celkové výši 26.274,40 Kč. Proti výroku o náhradě nákladů státu podal žalobce odvolání, o němž Krajský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 31. července 2009, č. j. 44 Co 224/2009-337, tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Konstatoval, že soud prvního stupně rozhodl v souladu s §146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Žalobce zpětvzetím žaloby zavinil zastavení řízení, a proto je povinen k jejich zaplacení. Náklady, které nesl v řízení stát (znalečné), byly přiznány pravomocnými usneseními a následně též znalcům proplaceny.
III.
3. Městský soud v Brně i Krajský soud v Brně ve vyjádřeních k ústavní stížnosti zcela odkázaly na svoje rozhodnutí s tím, že výše znalečného byla řešena v předchozích rozhodnutích, v nichž se soudy vypořádaly i s námitkami stěžovatele.
IV.
4. Ústavnímu soudu byla Ústavou České republiky svěřena role orgánu ochrany ústavnosti. V rovině ústavních stížností fyzických osob směřujících svá podání proti rozhodnutím obecných soudů není proto možno chápat Ústavní soud jako nejvyšší instanci obecného soudnictví; Ústavní soud je toliko nadán kasační pravomocí v případě, že v soudním řízení předcházejícím podání ústavní stížnosti došlo k porušení některého základního práva či svobody stěžovatele. Úkolem Ústavního soudu není zjišťovat věcnou správnost rozhodovací činnosti obecných soudů, nýbrž pouze kontrolovat (a kasačním rozhodnutím případně vynucovat) ústavně konformní průběh a výsledek předcházejícího soudního řízení.
5. Při posuzování důvodnosti projednávaného podání musel mít Ústavní soud navíc na zřeteli, že stěžovatel brojí toliko proti výroku o nákladech řízení.
6. Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře sice reflektoval fakt, že rozhodování o nákladech soudního řízení je třeba chápat jako integrální součást soudního řízení jako celku (srov. např. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 653/03, in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 33, str. 189 a násl.), na straně druhé nicméně taktéž judikoval, že otázku náhrady nákladů řízení, jakkoli se může účastníků řízení citelně dotýkat, nelze z hlediska kritérií spravedlivého procesu klást na roveň postupu vedoucímu k rozhodnutí ve věci samé (srov. usnesení ve věci sp. zn. IV. ÚS 303/02, in: Sbírka nálezů a usnesení, svazek č. 27, str. 307 a násl.).
7. Konkrétní rozhodnutí obecného soudu o nákladech občanskoprávního řízení může být - zcela výjimečně - věcně přezkoumáno Ústavním soudem, jsou-li zde - prima facie - zjevné indicie, že mohlo být dotčeno stěžovatelovo právo na spravedlivý proces, dovozované z čl. 36 odst. 1 Listiny. V takovém případě se nejedná o nic jiného, než o zpochybnění výkladu a aplikace práva, respektive příslušných procesněprávních ustanovení, pročež se uplatňuje zásada, že o protiústavní výsledek jde toliko tehdy, je-li tento výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi obecně respektován, a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli. Vzhledem k již zmíněné povaze rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, kdy nelze dovodit bezprostřední souvislost s jinými ústavně zaručenými základními právy a svobodami účastníka řízení, musí shora zmíněné "kvalifikované vady" dosáhnout značné intenzity, aby bylo vůbec dosaženo ústavněprávní roviny problému. Silněji než jinde se tudíž uplatňuje zásada, že pouhá nesprávnost není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu.
8. V dané věci brojí stěžovatel proti výroku, jímž byl uznán povinným zaplatit náhradu nákladů řízení, které vznikly státu v důsledku zaplacení znalečného. Stěžovatel v této souvislosti zpochybňuje zejména znalecký posudek, který nebyl dle jeho názoru vydán v souladu s příslušnými právními předpisy a navíc se ani nemusel týkat osoby stěžovatele, protože v hlavičce byla uvedena jiná adresa než stěžovatelova. Ze spisu, který si Ústavní soud vyžádal od Městského soudu v Brně pro náležité posouzení věci, se podává, že prvotní znalecký posudek obsahoval skutečně jinou adresu a datum narození, než byly údaje stěžovatelovy, avšak znalecký ústav Fakultní nemocnice Na Bulovce posléze své pochybení vysvětlil (došlo k záměně hlavičky) a soudu zaslal správnou a opravenou verzi znaleckého posudku. Z jeho obsahu bylo přitom zcela zřejmé s ohledem na léčbu, provedenou operaci i všechny další okolnosti, že byla zkoumána právě osoba stěžovatele a nemohlo tedy dojít k záměně s jinou osobou. Za vypracování posudku pak byla stanovena znalecká odměna, proti jejímuž způsobu určení nemá Ústavní soud žádné výhrady. I pokud by se ve znaleckém posudku po formální stránce vyskytovaly nějaké další vady, což ovšem Ústavní soud blíže nezkoumal, nejednalo by se o tak výrazný zásah, do ústavně zaručených práv stěžovatele, aby odůvodňoval zrušení napadených rozhodnutí. Ústavní soud rovněž neshledal nic protiústavního na následném rozhodnutí o uložení povinnosti stěžovateli zaplatit státu náklady, které stát nesl za vypracování znaleckého posudku. Toto rozhodnutí vycházelo z předchozího pravomocného rozhodnutí o stanovení výše znalečného a zcela reflektovalo skutečnost, že to byl stěžovatel, který zavinil zpětvzetím žaloby, že bylo řízení zastaveno.
9. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. března 2010
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu