ECLI:CZ:US:2010:2.US.2916.10.1
sp. zn. II. ÚS 2916/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti R. S., zastoupeného Jitkou Stanoevovou, advokátkou se sídlem Brno, Chládkova 3, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2001 ve věci sp. zn. 62 C 3358/2000, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel projednávaným návrhem brojí proti shora uvedenému rozhodnutí, kterým měl být zkrácen na svých základních právech garantovaných v ustanovení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Současně mělo být porušeno ustanovení čl. 90 Ústavy.
Napadeným rozsudkem uložil Městský soud v Brně stěžovateli (v řízení žalovanému) zaplatit žalobci Dopravnímu podniku města Brna, a. s., částku 206,- Kč z titulu nezaplaceného jízdného a přirážky k němu, jakož i náklady řízení ve výši 560,- Kč. Rozsudek byl vydán v řízení, v němž byl stěžovatel - jako osoba neznámého pobytu - zastupován opatrovníkem, jímž byla ustanovena vedoucí kanceláře rozhodujícího soudu.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že na adrese, kde dříve bydlel, se již dlouhodobě nezdržuje, nalézací soud se přesto nepokusil zjistit místo jeho skutečného pobytu. Porušení svých práv pak spatřuje zejména v tom, že soudem ustanovený opatrovník byl ve věci zcela nečinný a nehájil jeho zájmy, což se projevilo zejména v tom, že se neseznámil se spisem, proti napadenému rozsudku nepodal odvolání a ve věci pouze formálně přebíral písemnosti.
Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podání splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ústavní soud se proto v dané věci nejprve zaměřil na posouzení otázky, zda je návrh stěžovatele směřující proti rubrikovaným rozhodnutím přípustný, přičemž dospěl k závěru, že nikoli.
Zákonem č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, platným ode dne 8. 1. 2009 a účinným ode dne 1. 7. 2009, došlo ke změnám procesních pravidel občanského soudního řízení, jež z důvodů dále vyložených činí dosavadní judikaturu Ústavního soudu upínající se k postupům obecných soudů při ustanovování opatrovníka osobám neznámého pobytu nepoužitelnou, a to včetně té její části, jež vycházela ze zdůraznění okolnosti, že nebyl-li účastníku opatrovník ustanoven "řádně", nemohlo mu být ani řádně doručeno rozhodnutí věci, čímž se mu otevírala cesta k řádným opravným prostředkům (viz např. usnesení ze dne 27. 6. 2007 sp. zn. III. ÚS 769/06).
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh usnesením odmítne, jde-li o návrh nepřípustný. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je návrh nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
Podle §229 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 7/2009 Sb., žalobou pro zmatečnost může účastník napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastníku řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady.
Podle §234 odst. 5 občanského soudního řádu z důvodu zmatečnosti uvedeného v §229 odst. 1 písm. h) lze žalobu podat ve lhůtě 3 měsíců od doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl o napadeném rozhodnutí.
Podle přechodného ustanovení čl. II bodu 11. zákona č. 7/2009 Sb. z důvodu uvedeného v novém ustanovení §229 odst. 1 písm. h) lze podat žalobu pro zmatečnost i proti rozhodnutí, které bylo vyhlášeno (vydáno) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Dozvěděl-li se tedy stěžovatel o existenci napadeného rozsudku z exekučního příkazu vydaného dne 11. 8. 2010, měl (a má zřejmě stále) k dispozici procesní prostředek, který může čerpat za účelem obrany svých práv (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 7. 2009 ve věci sp. zn. IV. ÚS 1277/09). Odmítnutí ústavní stížnosti tak nemůže představovat denegatio iustitiae, či tvořit jakoukoliv překážku budoucího postupu stěžovatele u obecných soudů.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. listopadu 2010
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj