ECLI:CZ:US:2010:2.US.3002.09.1
sp. zn. II. ÚS 3002/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele A. H., o návrhu ze dne 19. 11. 2009, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podáním, doručeným dne 23. 11. 2009, napadá postup obecných soudů v jeho věci a předně Ústavní soud žádá, aby zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 12. 2008 sp. zn. 6 Ca 246/2008 a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2009 sp. zn. 8 As 36/2009. Přípisem doručeným dne 1. 12. 2009 stěžovatel namítl podjatost třinácti soudců Ústavního soudu.
Vzhledem k tomu, že v námitce podjatosti figurovalo i jméno soudce zpravodaje v této věci, Ústavní soud se nejprve zabýval touto námitkou. Stěžovatel v ní uvedl, že jmenovaní "soudci cenzurují a zneužívají zákonů k jiným účelům, než ke kterým jsou určeny, vyvíjí činnost nebo se dopouští činů zaměřených ke zničení nebo omezení základních práv a svobod stěžovatele a ostatních občanů ČR". V této souvislosti Ústavní soud konstatuje, že prohlášení o podjatosti musí být odůvodněno tak, aby důvody zakládající subjektivní vnímání účastníka mohly být přezkoumány (podle §38 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Tvrzení, které stěžovatel ve velmi obecné rovině uvedl, má spíše dehonestující nádech a vyjadřuje zřejmě předně nespokojenost stěžovatele, který u Ústavního soudu v minulosti vedl několik desítek řízení, s rozhodováním v jeho věcech. Postup v soudním řízení však není důvodem pro vyloučení soudce. Poměr nynějšího soudce zpravodaje k věci, účastníkům, vedlejších účastníkům nebo jejich zástupcům (§36 zákona o Ústavním soudu) z uvedeného tvrzení nikterak nevyplývá. Ústavní soud neshledal věcnou opodstatněnost námitky podjatosti a vzhledem k naznačeným okolnostem věci ji považoval za nepřezkoumatelnou.
Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nesplňovala formální náležitosti návrhu ve smyslu zákona o Ústavním soudu, byl stěžovatel přípisem ze dne 15. 12. 2009 vyzván k odstranění jejích vad ve lhůtě 20 dnů. Tato výzva mimo jiné obsahovala informaci, že v řízení před Ústavním soudem musí být zastoupen advokátem, a to včetně vlastního sepsání návrhu, a upozornění, že pokud vytčené vady nebudou ve stanovené lhůtě odstraněny, bude jeho návrh odmítnut. Navrhovatel byla též informován, že má v případě potíží s obstaráním právního zastoupení možnost obrátit se na Českou advokátní komoru.
Vzhledem k tomu, že doručující orgán dne 17. 12. 2009 stěžovatele nezastihl na adrese pro doručování, písemnost uložil a stěžovateli zanechal písemnou výzvu, aby si písemnost vyzvedl. Stěžovatel si písemnost v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl, a posledním dnem této lhůty se proto písemnost považuje za doručenou podle §49 odst. 4 o. s. ř. (ve smyslu §63 zákona o Ústavním soudu). Dne 28. 12. 2009 tedy došlo k doručení výzvy Ústavního soudu stěžovateli. Následujícího dne 29. 12. 2009 byla písemnost dle sdělení doručujícího orgánu stěžovateli vhozena do schránky. Vytčené vady podání však stěžovatel ve lhůtě k tomu stanovené neodstranil. Dne 18. 1. 2010 tak marně uplynula lhůta k odstranění vad podání.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh jako vadný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. ledna 2010
Stanislav Balík
soudce zpravodaj