ECLI:CZ:US:2010:2.US.3212.09.1
sp. zn. II. ÚS 3212/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatelky MUDr. A. S., zastoupené JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Bolzanova 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2009 č. j. 62 Co 304/2009-207, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 11. 12. 2009, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým byl zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 10. 2007 č. j. 9 C 457/2007-43 vydaný jako rozsudek pro uznání a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dle názoru stěžovatelky postupoval odvolací soud vadně, když zrušil rozsudek pro uznání, neboť pro jeho zrušení nebyly dány důvody. Tvrdila, že napadeným rozhodnutím byla porušena její ústavně zaručená práva.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž uvedené neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Zmíněnými procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se potom ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky, s výjimkou výše uvedenou a vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
V dané věci ústavní stížnost směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž byl zrušen předchozí rozsudek soudu prvního stupně a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Ve vztahu k usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2009 č. j. 62 Co 304/2009-207 Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je nepřípustná, neboť nesměřuje proti konečnému rozhodnutí ve věci. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavním pořádkem zaručených základních práv či svobod, je totiž její subsidiarita vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv. Subsidiarita ústavní stížnosti se odráží v požadavku na vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Vedle toho má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci. Pokud tedy ve věci nadále probíhá řízení, které nebylo meritorně pravomocně skončeno, nemůže Ústavní soud do probíhajícího řízení zasahovat. Proto ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Nutno též dodat, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatelku nepoškozuje, neboť pokud nebude s výsledkem řízení před obecnými soudy spokojena, bude moci popř. zpracovat na ochranu svých ústavně zaručených práv novou ústavní stížnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 19. ledna 2010
Stanislav Balík
soudce zpravodaj