ECLI:CZ:US:2010:2.US.3252.10.1
sp. zn. II. ÚS 3252/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Mgr. M. D., zastoupeného JUDr. Lenkou Janečkovou, advokátkou se sídlem Plzeň, Purkyňova 43, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 11. 2009 ve věci sp. zn. 22 C 99/2008 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2010 ve věci sp. zn. 53 Co 577/2009, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel projednávaným návrhem brojí proti shora uvedeným rozhodnutím, kterými mělo být porušeno jeho základní právo na legitimní očekávání ochrany majetku garantované v ustanovení čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
Napadenými usneseními obecných soudů byla stěžovateli jakožto ustanovenému advokátovi přiznána odměna ve výši 2.142,- Kč namísto jím vyúčtované odměny ve výši 1.121.132,- Kč, vypočítané dle rozhodných ustanovení advokátního tarifu.
Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podání splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ústavní soud se proto v dané věci nejprve zaměřil na posouzení otázky, zda je návrh stěžovatele podán v zákonné šedesátidenní lhůtě, přičemž dospěl k závěru, že nikoli.
Stěžovatel podal proti napadenému usnesení Městského soudu v Praze dovolání, jež bylo Nejvyšším soudem odmítnuto jako nepřípustné, neboť nesměřovalo proti rozhodnutí ve věci samé. Usnesení dovolacího soudu stěžovatel ústavní stížností nenapadl.
Ustanovení §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu stanoví, že "byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku."
Stěžovatel tedy může odvíjet lhůtu pro podání posuzované ústavní stížnosti ve vztahu k napadeným usnesením od data doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu jen a pouze tehdy, bylo-li jeho dovolání odmítnuto z důvodů závisejících na uvážení Nejvyššího soudu. Stěžovateli proto dobrodiní lhůty stanovené v ustanovení §72 odst. 4 citovaného zákona nesvědčí, neboť z odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího soudu jasně vyplývá, že dovolací soud žádný prostor pro uvážení v projednávané věci neměl, neboť stěžovatelovo dovolání bylo objektivně nepřípustné (napadené rozhodnutí nebylo rozhodnutím ve věci samé), což ostatně stěžovatel v ústavní stížnosti ani nezpochybňuje.
Ústavní soud podotýká, že je na účastníku řízení, aby pečlivě zvažoval, jakým způsobem v souladu s hmotnými i procesními normami zamýšlí usilovat o ochranu svého práva. Tomu koresponduje, že jak v dovolacím řízení, tak v řízení o ústavní stížnosti je zakotvena zásada povinného (právního) zastoupení.
Ústavní stížnost směřující proti v záhlaví označeným rozhodnutím proto musel Ústavní soud podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako stížnost podanou po zákonem stanovené lhůtě.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. prosince 2010
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj