ECLI:CZ:US:2010:2.US.3344.09.1
sp. zn. II. ÚS 3344/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti J. S., zastoupeného Mgr. Vítězslavem Musilem, advokátem se sídlem Příkopy 39, Velké Meziříčí, proti postupu Okresního soudu Praha-západ ve věci odporu proti trestnímu příkazu ze dne 30. 6. 2009 č. j. 1 T 184/2009-65, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatel napadá postup Okresního soudu Prahu-západ a navrhuje vydání nálezu, kterým by Ústavní soud vyslovil, že trestní příkaz ze dne 30. 6. 2009 č. j. 1 T 184/2009-65 byl zrušen odporem stěžovatele ze dne 14. 9. 2009 a současně aby zakázal pokračovat v porušování základních práv stěžovatele na spravedlivý proces, veřejné projednání věci a práva na obhajobu dle čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2, čl. 40 odst. 3 a čl. 27 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel byl trestním příkazem Okresního soudu Praha-západ ze dne 30. 6. 2009 čj.: 1 T 184/2009-65 odsouzen za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí dle §ust. 171 odst. 1, písm. c) trestního zákona a trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění dle ust. §180d trestního zákona podle ust. §171 odst. 1 trestního zákona za použití ust. §35 odst. 1 trestního zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle ust. §58 odst. 1 a ust. §59 odst. 1 trestního zákona byl stěžovateli výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle ust. §49 odsl. 1 a ust. §50 odst. 1 trestního zákona byl stěžovatel dále odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků. Proti uvedenému trestnímu příkazu stěžovatel dne 14. 9. 2009 podal v zákonné osmidenní lhůtě odpor. K tomuto bylo stěžovateli soudem, a to přípisem ze dne 22. 9. 2009, sděleno, že se trestní příkaz stal pravomocným a není proti němu možné podat odpor z toho důvodu, že se stěžovatel při doručení trestního příkazu dne 12. 9. 2009 výslovně vzdal práva podat odpor, což měl stvrdit svým podpisem protokolu. Stěžovateli bylo soudem dále sděleno, že jeho podání ze dne 14. 9. 2009 je irelevantní a ve věci nebude nadále jednáno.
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že o trestním příkazu se dozvěděl až po jeho zadržení dne 11. 9. 2009 na základě příkazu k zatčení, který vydal samosoudce Okresního soudu Praha-západ dne 2. 9. 2009. Následně byl stěžovatel poučen o svých právech a na dotaz soudce, zda rozuměl poučení, uvedl, že pouze částečně, žádá o přidělení advokáta a bez porady s advokátem využívá svého práva nevypovídat. Soudce se znovu dotázal stěžovatele, zda bude ve věci vypovídat, popř. zda bude proti trestnímu příkazu podávat odpor. Stěžovatel sdělil, že společně s advokátem si v osmidenní lhůtě podá odpor. Nakonec však pod nátlakem a hrozbou vazby byl donucen vzdát se svého práva podat proti napadenému trestnímu příkazu odpor. Stěžovateli bylo sděleno, že pokud se vzdá svého práva podat odpor, bude propuštěn na svobodu.
Dle přesvědčení stěžovatele byl soudem zcela připraven o své právo podat si v zákonné lhůtě proti trestnímu příkazu odpor. Stěžovatel se musel výhradně z donucení soudce svého práva vzdát. Tvrzený návrh na vzetí do vazby představoval relevantní informaci, jež vedla ke změně názoru stěžovatele. Vzdání se práva na odpor za popsané situace nebrání řádnému podání odporu podle trestního řádu, a proto je stěžovatel toho názoru, že jím podaný odpor je s ohledem na shora uvedené nezbytné považovat za řádně podaný.
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem.
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že byl v podstatě přinucen se vzdát práva podat odpor proti trestnímu příkazu.
Při posuzování jeho námitky je třeba vycházet zejména z protokolu ze dne 12. 9. 2009, sepsaným po zadržení stěžovatele a jeho předvedení před Okresní soud Praha-západ. V tomto protokolu je zaznamenáno, že stěžovatel byl poučen dle §33 odst. 1, §93, §95 odst. 2 tr. řádu, tomuto poučení rozuměl a k věci odmítl vypovídat. Dále z protokolu vyplývá, že byl seznámen s úkony orgánů činných v trestním řízení v jeho věci a byl mu předán trestní příkaz a návrh na potrestání. Po poučení o možnosti podat proti trestnímu příkazu odpor stěžovatel dle protokolu prohlásil, že se vzdává práva podávat odpor. Na to byl propuštěn ze zadržení na svobodu.
Z obsahu odporu proti trestnímu příkazu podaného stěžovatelem dne 14. 9. 2009 pak nevyplývá žádná ze skutečností, tvrzených v ústavní stížnosti. V odporu stěžovatel uvedl, že nesouhlasí s trestním příkazem za skutek, který není trestným činem a namítá nepřiměřený trest. Ze sdělení Okresního soudu Praha-západ ze dne 22. 9. 2009 vyplývá, že trestní příkaz se stal pravomocným a není možno proti němu podat odpor z toho důvodu, že se stěžovatel při jeho doručení dne 12. 9. 2009 výslovně vzdal práva podat odpor. Z vyjádření Okresního soudu Praha-západ k obsahu ústavní stížnosti pak vyplývá, že příkaz k zatčení byl vydán, neboť stěžovateli nebylo možno doručit trestní příkaz a stěžovatel podepsal protokol, z něhož vyplývá, že se vzdal práva podat proti trestnímu příkazu odpor.
Ústavní soud nemá důvod se pouze na základě tvrzení stěžovatele domnívat, že mu bylo postupem soudu zabráněno podat ve věci odpor a tím byla porušena jeho ústavně zaručená práva. Stěžovatel v ústavní stížnosti nijak neprokázal svá tvrzení ohledně postupu soudu, z již zmiňovaného protokolu ze dne 12. 9. 2009 žádné pochybení ze strany soudu nevyplývá a v podaném odporu se stěžovatel o žádném nátlaku ze strany soudce ani o jiných skutečnostech, které měly vést k jeho vzdání se podat odpor, nezmínil .
Na základě všech shora uvedených důvodů Ústavní soud konstatuje, že k namítanému porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv postupem Okresního soudu Praha-západ nedošlo, a není tedy ani důvod k zásahu Ústavního soudu. Vzhledem k tomu Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,o Ústavnímu soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. listopadu 2010
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu