ECLI:CZ:US:2010:2.US.3537.10.1
sp. zn. II. ÚS 3537/10
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 15. prosince 2010 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. L., zastoupeného JUDr. Karlem Mrazíkem, advokátem se sídlem Krásný Studenec 144, 405 02 Děčín, proti usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Děčíně ze dne 2. 11. 2010 č. j. 1 ZT 342/2010-14 a č. j. 1 ZT 342/2010-17 a proti usnesení policejního orgánu Policie ČR, KŘP Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování Rumburk, okr. Děčín, ze dne 10. 9. 2010 č. j. KRPU-15500-91/TČ-2010-040272, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou poštovní přepravě dne 10. 12. 2010 se stěžovatel domáhá zrušení svrchu uvedených rozhodnutí, když rozhodnutími státního zástupce byly zamítnuty stížnosti stěžovatele do usnesení posléze uvedeného, jímž policejní orgán rozhodl o vrácení věcí v usnesení uvedeným osobám, ačkoliv stěžovatel tvrdí, že předmětné věci vlastnicky náleží jemu. Tímto postupem se měly orgány veřejné moci dopustit porušení "čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy" a proto by měla být dle názoru stěžovatele tato rozhodnutí zrušena.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Princip subsidiarity ústavní stížnosti, který se promítá v konkrétním znění příslušných ustanovení zákona o č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tak stanoví maximu, podle níž, existuje-li v právním řádu prostředek, jehož uplatněním může jednotlivec dosáhnout ochrany svých práv, je třeba trvat před podáním ústavní stížnosti na jeho vyčerpání. To znamená, že ústavní stížnost lze podat zpravidla pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel ještě před jejím podáním všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Takovými prostředky zákon o Ústavním soudu rozumí vedle řádných opravných prostředků a mimořádných opravných prostředků také jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Z tvrzení stěžovatele v ústavní stížnosti je patrné, že stěžovatel svými procesními aktivitami, včetně podání ústavní stížnosti sledoval ochranu svých majetkových práv. Proto nelze než trvat na tom, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal i procesní prostředky občanskoprávní, které mu právní řád k ochraně jeho práv poskytuje. Je nepochybné, že bez ohledu na výsledky trestního řízení má možnost podat civilní reivindikační žalobu proti osobám, kterým byly předmětné věci vydány. Z tohoto pohledu tedy lze uzavřít, že stěžovatel se obrátil na Ústavní soud předčasně, neboť nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jejího majetkového práva poskytuje.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2010
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj