ECLI:CZ:US:2010:2.US.706.10.1
sp. zn. II. ÚS 706/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma v právní věci stěžovatelky Ing. R. S., zastoupené JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem Bolzanova 1, 115 03 Praha 1, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. října 2009 č. j. 33 Cdo 2616/2007-122 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 30. ledna 2007 č. j. 15 Co 726/2006-91, ve spojení s opravným usnesením ze dne 17. dubna 2007 č. j. 15 Co 726/2006-101, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Včas podanou ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 10. března 2010, která splňovala náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala, s odkazem na porušení svých práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a porušení čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů.
2. Z ústavní stížnosti a spisu Okresního soudu v Táboře sp. zn. 4 C 18/2006 Ústavní soud zjistil, že před obecnými soudy byl proti stěžovatelce veden spor vyvolaný E. F. (dále jen "žalobkyně") o zaplacení částky 282.000,- Kč s příslušenstvím. Jednalo se o částku, kterou žalovaná (stěžovatelka) vybrala z účtu zůstavitelky M. V. těsně před její smrtí a po níž jedinou dědičkou byla žalobkyně. V řízení před obecnými soudy stěžovatelka tvrdila, že jí uvedená částka byla zůstavitelkou ještě za jejího života darována. Soud prvního stupně dal stěžovatelce za pravdu, žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, o kterém bylo ústavní stížností napadeným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře rozhodnuto tak, že žalobě bylo vyhověno a žalobkyni byly přiznány náklady řízení před soudy obou stupňů. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, které bylo ústavní stížností napadeným rozhodnutím dovolacího soudu odmítnuto jako zjevně bezdůvodné.
II.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vytýká odvolacímu soudu, že nepřípustným způsobem zkreslil její výpověď učiněnou před soudem dne 30. června 2006, když v odůvodnění svého rozhodnutí do citace její výpovědi vložil další slova zkreslující původní smysl, aby tak mohl zdůvodnit své rozhodnutí, kterým změnil rozhodnutí soudu prvního stupně. Dále odvolacímu soudu vytýká, že z uvedené výpovědi v odůvodnění svého rozhodnutí naopak neuvedl část její výpovědi, ve které uváděla okolnosti, za kterých jí dala zůstavitelka pokyn k vybrání sporné částky. Odvolací soud dále podle stěžovatelky náležitě nezohlednil listinný důkaz v textu označeném jako závěť, ve které zůstavitelka dávala najevo, proč spornou částku nedá žalobkyni, ale stěžovatelce. Dovolacímu soudu vytkla, že se věcně dovoláním vůbec nezabýval a odmítl ho s odůvodněním, že bylo výlučně založeno na kritice hodnocení důkazů. Nesouhlasí
se závěrem dovolacího soudu, že není možné polemizovat se skutkovými závěry odvolacího soudu.
III.
4. Ústavní soud není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy. Postavení Ústavního soudu uvnitř soudní moci vymezuje čl. 83 Ústavy tak, že jde o orgán ochrany ústavnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad práva a jeho aplikace, jsou při řešení konkrétního případu záležitostí obecných soudů, které jsou součástí soudní soustavy podle čl. 91 odst. 1 Ústavy. To platí jak pro otázky vztahující se k předmětu sporu, tak i pro hodnocení otázek procesních. Pouze v případě, že by právní závěry obecných soudů byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly nebo by byly extrémně formalistické, bylo by takové rozhodnutí možno považovat za odporující čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 1 Ústavy.
5. Ústavní soud podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu nejprve posuzuje opodstatněnost návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.
6. V daném případě dovolací soud odmítl dovolání stěžovatelky s odůvodněním, že neuplatnila žádný ze zákonem vymezených dovolacích důvodů. Svoji argumentaci podrobně vyložil s odkazem na svoji ustálenou judikaturu. V tomto směru nelze dovolacímu soudu ničeho vytknout. Dovolání, jak uvedeno, bylo odmítnuto podle §43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), proto, že nesplňovalo zákonem stanovené náležitosti, konkrétně v něm nebyl uveden žádný dovolací důvod. Tento postup dovolacímu soudu umožňuje §243b odst. 1 o. s. ř. i v těch případech, kde je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Pokud bylo dovolání odmítnuto nikoliv z důvodů závisejících na uvážení dovolacího soudu, nelze se v rámci řízení o ústavní stížnosti věcně zabývat tou její částí, kterou směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu. Za takové situace je nutno podání stěžovatelky v této části hodnotit jako nepřípustné, neboť nevyčerpala řádně všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje.
7. Ústavní soud proto konstatuje, že v projednávané věci nedošlo k porušení základních práv stěžovatelky. K jejím výhradám na adresu dovolacího soudu nutno dodat, že možnost přezkumu skutkových okolností v dovolacím řízení nespočívá v přezkumu skutkových zjištění, ale jak vyplývá z §241a odst. 3 o. s. ř., pouze v posouzení toho, zda rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které má oporu v podstatné části v provedeném dokazování. Klíčový závěr odvolacího soudu, že ze strany zůstavitelky nedošlo k platnému darování sporné částky stěžovatelce, se zcela evidentně opírá o skutková zjištění, která mají oporu v provedeném dokazování, což Ústavní soud ověřil z obsahu spisu Okresního soudu v Táboře sp. zn. 4 C 18/2006, který si k tomuto účelu vyžádal, a z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu.
8. Právo na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatelka zejména dovolává, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
9. Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, dovolací soud rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listiny, jeho rozhodnutí, které je výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočilo z mezí ústavnosti, byl návrh, pokud směřoval proti rozhodnutí dovolacího soudu, dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut jako návrh zjevně neopodstatněný a pokud směřoval proti rozhodnutí odvolacího soudu byl odmítnut podle §43 odst.1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. května 2010
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu