ECLI:CZ:US:2010:2.US.774.10.1
sp. zn. II. ÚS 774/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o stížnosti R. L., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2009 č.j. 11 Co 739/2009-108, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým bylo odmítnuto jeho odvolání proti rozsudku okresního soudu s odůvodněním, že se jedná o tzv. bagatelní spor (žalovaná částka po částečném zpětvzetí návrhu činila pouze 1 170,- Kč). Soud v odůvodnění uvedl, že přípustnost odvolání nemohlo založit ani nesprávné poučení soudu prvního stupně.
Stěžovatel namítá, že Ústava České republiky, jakož i další právní normy, jimiž je Česká republika vázána, zaručují občanům právo na spravedlivý proces, které zahrnuje rovněž právo na přezkoumání soudního rozhodnutí soudem druhého stupně, přičemž toto právo nerozlišuje mezi spory "bagatelními" a "nebagatelními".
Podle ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3 cit. zák); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 cit.zák.).
Procesním prostředkem ve smyslu citovaného ustanovení je od 1. 1. 2001 také žaloba pro zmatečnost. Uvedený procesní institut, koncipovaný jako mimořádný opravný prostředek, má sloužit k možnému zrušení pravomocného rozhodnutí soudu, které trpí vadami, jež představují porušení základních principů soudního řízení, případně je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo. Žalobou pro zmatečnost lze ve smyslu §229 odst. 4 o.s.ř. napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání (dle ustanovení §218, §218a nebo podle §211 a §43 odst. 2 o. s. ř.) nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení. O takový případ se v projednávané věci právě jedná, neboť odvolání stěžovatele bylo odmítnuto dle ustanovení §218 písm. b) o.s.ř.
Pokud se tedy stěžovatel domnívá, že odvolací soud učinil vadný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto, měl možnost dosáhnout přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu v rámci obecného soudnictví ještě před podáním ústavní stížnosti. Ústavní stížnost má totiž pouze subsidiární povahu a slouží jako prostředek nápravy eventuálního porušení základních práv a svobod až v případě vyčerpání všech ostatních procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele
Za situace, kdy ústavní stížnost směřuje proti shora uvedenému rozhodnutí krajského soudu, které rozhodnutím o posledním prostředku poskytnutým zákonem k ochraně práva v projednávaném případě není, je nutné považovat návrh za nepřípustný.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo než návrh dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů odmítnout jako návrh nepřípustný, aniž by byl stěžovatel vyzýván k odstranění vad podání, neboť ani jejich odstranění by nemohlo vést k jinému závěru Ústavního soudu ohledně nepřípustnosti ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. května 2010
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj