ECLI:CZ:US:2010:2.US.790.10.1
sp. zn. II. ÚS 790/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti E. W., zastoupeného Mgr. Viktorem Pavlíkem, advokátem, se sídlem Opatovická 4, 110 00 Praha 1, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2010 č. j. 13 Co 389/2008-69 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 4. 2008 č. j. 22 C 291/2007-21, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Řízení se přerušuje.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 17. 3. 2010, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s odůvodněním, že jimi byla porušena jeho základní práva podle čl. 36 odst. 1 a 3 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Stěžovatel byl stíhán pro pokus trestného činu pojistného podvodu podle ustanovení §8 odst. 2 k §250a odst. 1, 3 trestního zákona. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 44 T 208/2005 ze dne 25. 7. 2006 byl obžaloby podle §226 písm. b) trestního řádu zproštěn. V důsledku toho požadoval po vedlejší účastnici řízení náhradu škody spočívající v úhradě nákladů obhajoby. Ta jeho nárok odmítla s tím, že nepodal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Ústavní stížností napadenými rozsudky byla jeho žaloba zamítnuta.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti rozebírá procesní situaci v předešlém trestním řízení a brojí proti právním závěrům obecných soudů. Nesouhlasí se závěrem, že podáním stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání by mohl vlastním přičiněním odvrátit vydání nepříznivého rozhodnutí, tedy předmětného usnesení o zahájení trestního stíhání. Podle jeho názoru rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení (vedení) trestního stíhání je pozdější výsledek trestního řízení.
4. V posuzovaném případě je tak evidentně v souvislosti s tvrzeným porušením čl. 36 odst. 3 Listiny napadán především právní názor obsažený v rozsudku velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu č. j. 31 Cdo 3489/2007-62 ze dne 26. srpna 2009. Tento rozsudek formálně sice napaden nebyl, a ani být napaden v posuzovaném řízení nemohl, ale fakticky byly právní názory v něm obsažené nosnými důvody pro rozhodnutí odvolacího soudu v posuzovaném případě. Výše uvedený rozsudek však byl napaden ústavní stížností jiného navrhovatele a řízení o ní je vedeno Ústavním soudem pod sp. zn. Pl. ÚS 35/09.
5. Ostatně význam dané problematiky, s ohledem na vývoj rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu (jak bylo výše stručně naznačeno), a i s ohledem na vlastní dosavadní rozhodovací činnost Ústavního soudu, by byly dostatečným důvodem pro atrahování věci plénem Ústavního soudu v souladu s čl. 1 odst. 1 písm. h) rozhodnutí pléna Ústavního soudu o atrahování působnosti senátů plénem č. j. Org. 23/09 ze dne 9. června 2009, i kdyby snad nebyla podána ústavní stížnost proti rozsudku velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu.
6. S ohledem na to, že rozhodnutí ve věci vedené Ústavním soudem pod sp. zn. Pl. ÚS 35/09 může mít význam pro rozhodnutí o posuzované ústavní stížnosti, bylo řízení přerušeno do skončení řízení vedeného pod sp. zn. Pl. ÚS 35/09, a to podle §63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s §109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. 5. 2010
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu