ECLI:CZ:US:2010:3.US.1468.09.1
sp. zn. III. ÚS 1468/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. H., zastoupeného JUDr. Jiřím Svozilem, advokátem ve Zlíně, třída Tomáše Bati 180, proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 29. 5. 2007 č. j. 9 C 86/2005-97 a rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 16. 4. 2008 č. j. 59 Co 439/2007-121, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 4. 6. 2009 stěžovatel napadl a domáhal se zrušení shora označených soudních rozhodnutí s tím, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na soudní a jinou právní ochranu upravené v čl. 36 a 37 Listiny základních práv a svobod.
Jak Ústavní soud z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil, napadeným rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně byla zamítnuta žaloba, kterou se stěžovatel domáhal na M. P. uzavření smlouvy o převodu členských práv a povinností k družstevnímu bytu. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně k odvolání stěžovatele rozsudek soudu prvního stupně svým (shora označeným) rozsudkem potvrdil. Rozsudek odvolacího soudu napadl stěžovatel dovoláním, které však Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 3. 2009 č. j. 33 Cdo 3838/2008-140 podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") odmítl.
Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], a dospěl k závěru, že tomu tak není.
Dle ustanovení §73 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Podle ustanovení §73 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Stěžovatel, jak patrno z ústavní stížnosti, odvozuje počátek běhu lhůty pro její podání ode dne doručení shora zmíněného usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto jeho dovolání proti výše označenému rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně poté, co nebylo shledáno přípustným ve smyslu §237 o. s. ř. [a to ani podle odst. 1 písm. c) tohoto ustanovení]. Nejvyšší soud vycházel z toho, že stěžovatel, ačkoliv avizoval uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ve skutečnosti uplatnil dovolací důvod podle §241 odst. 3 o. s. ř. Tento dovolací důvod však nelze v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. použít, neboť neslouží k řešení právních otázek. Stěžovatel přitom předmětné usnesení Nejvyššího soudu v ústavní stížnosti fakticky nenapadá a jeho zrušení se nedomáhá.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelem podané dovolání bylo odmítnuto pro nepřípustnost, nelze je považovat za poslední procesní prostředek ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Nelze je ale považovat ani za mimořádný opravný prostředek ve smyslu §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, neboť předpokladem toho, aby se dovolací soud vůbec mohl zabývat otázkou, zda napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, je to, že dovolatel uplatní adekvátní dovolací důvod; pokud se tak nestane, jako je tomu v nyní posuzované věci, kdy stěžovatel uplatnil z obsahového hlediska dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 3 o. s. ř. (což nijak nezpochybňuje), dovolací soud žádný prostor pro uvážení, zda dovolání jako nepřípustné odmítnout, či nikoliv, nemá.
Z toho plyne, že v daném případě za "poslední procesní prostředek" nutno považovat (již) odvolání, přičemž od doručení rozhodnutí o něm počíná běh šedesátidenní lhůty k podání ústavní stížnosti (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o odvolání (tj. shora označený rozsudek Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně) bylo stěžovateli doručeno již v první polovině roku 2008 a ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 4. 6. 2009, je evidentní, že jde o pozdě podaný návrh.
Z tohoto důvodu Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. ledna 2010
Jiří Mucha
soudce Ústavního soudu