infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 25.08.2010, sp. zn. III. ÚS 1626/10 [ usnesení / KŮRKA / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2010:3.US.1626.10.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2010:3.US.1626.10.1
sp. zn. III. ÚS 1626/10 Usnesení Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Svazu strojírenské technologie, zájmového sdružení, se sídlem Praha 1 - Nové Město, Politických vězňů 1419/11, zastoupeného Mgr. Zorou Martinovou, advokátkou se sídlem Praha 10, ul. 28 pluku 1055/18, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2010 č. j. 58 Co 532/2009-128, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: V ústavní stížnosti stěžovatel žádá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu, neboť jím byla podle jeho názoru porušena povinnost soudu poskytnout ochranu právům, zakotvená v článku 90 Ústavy České republiky, právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv, jakož i princip rovnosti účastníků řízení garantovaný čl. 37 odst. 3 Listiny. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že v řízení o zaplacení 2 383 000 Kč proti stěžovateli (1. žalovanému) a SEVT, spol. s r. o. (2. žalovanému), oběma zastoupeným touž advokátkou, Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 22. 6. 2009 č. j. 21 C 352/2006-104 na základě zpětvzetí žaloby proti druhému žalovanému řízení ve vztahu k němu zastavil (výrok I.) a za použití ustanovení §146 odst. 2, věty první, o. s. ř. uložil žalobci povinnost zaplatit druhému žalovanému na nákladech řízení částku 102 887 Kč (výrok II.). Z podnětu odvolání podaného žalobcem Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 3. 2010 č. j. 58 Co 532/2009-128 usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení změnil tak, že určil, že jejich výše činí 15 120 Kč (výrok I.), a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.). Stěžovatel vyjadřuje přesvědčení, že odvolací soud mu nesprávnou interpretací a aplikací ustanovení §146 o. s. ř. odepřel právo na náhradu majetkové újmy, která mu vznikla v souvislosti s účastí v řízení, v němž od počátku vystupoval na straně druhého žalovaného. Je názoru, že náklady řízení musí nést ten, kdo procesně zavinil zastavení řízení. Dříve, než lze přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, je Ústavní soud povolán prověřit, zda jsou splněny všechny formální a obsahové podmínky stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákonem o Ústavním soudu"). Ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je fyzická nebo právnická osoba oprávněna podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky podat ústavní stížnost, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným. Zastavení řízení, jež je jednou z forem jeho skončení, je provázeno povinností soudu rozhodnout o nákladech řízení mezi jeho účastníky. V dané věci však stěžovatel přehlíží, že řízení bylo zastaveno toliko proti druhému žalovanému, pročež náklady řízení mohly být vypořádány jen mezi žalobcem a tímto žalovaným, nikoli tedy ve vztahu k němu samotnému. Stěžovatel nebyl účastníkem této části řízení, a evidentně v ní vydaným nákladovým rozhodnutím nemohla být dotčena jeho ústavně zaručená práva, neboť se ho netýkalo. Řízení o žalobě (napříště toliko proti stěžovateli) dále pokračuje; teprve rozhodnutí o ní a následně i nákladech řízení bude nadáno způsobilostí se dotknout jeho právní sféry, a až poté bude možné uvažovat o legitimaci k ústavní stížnosti. Jestliže stěžovatel podal ústavní stížnost již nyní, učinil tak coby subjekt nelegitimovaný, resp. zjevně neoprávněný, v důsledku čehož nezbylo než ústavní stížnost podle shora citovaného ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. srpna 2010 Vladimír Kůrka soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2010:3.US.1626.10.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 1626/10
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 25. 8. 2010
Datum vyhlášení  
Datum podání 4. 6. 2010
Datum zpřístupnění 6. 9. 2010
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán SOUD - MS Praha
Soudce zpravodaj Kůrka Vladimír
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy  
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení  
Věcný rejstřík  
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-1626-10_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 67127
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-01