infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 12.08.2010, sp. zn. III. ÚS 1863/10 [ usnesení / HOLLÄNDER / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2010:3.US.1863.10.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2010:3.US.1863.10.1
sp. zn. III. ÚS 1863/10 Usnesení Ústavní soud rozhodl dne 12. srpna 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele Ing. P. Ch., zastoupeného JUDr. Blankou Bláhovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Dlážděná 4, o ústavní stížnosti proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2010 sp. zn. 55 Co 141/2010 a Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 2. 2010 sp. zn. 19 C 79/2008, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění: Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených usnesení soudů s tím, že je považuje za rozhodnutí, kterými bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny (míněna zřejmě Listina základních práv a svobod), jakož i v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvedl, že dle jeho přesvědčení soudy nepostupovaly v souladu se zákonem, když odmítly pro opožděnost dovolání podané proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2009 č. j. 55 Co 571/2008-83, jejich rozhodnutí nepovažuje za správná, neboť jsou založena na nesprávných skutkových zjištěních. Poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu zabývající se podmínkami dovolacího řízení, na skutečnosti svědčící o včasném podání dovolání stěžovatelem, jakož i na to, že mu pro dovolací řízení byl ustanoven advokát, který však nebyl vyzván k úkonům směřujícím k doplnění či k podání vlastního dovolání. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Důvodem k odmítnutí návrhu je také jeho nepřípustnost [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadeného usnesení Městského soudu v Praze zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2, jímž bylo dovolání žalobce, nyní stěžovatele, směřující proti rozsudku ze dne 21. 4. 2009 č. j. 55 Co 571/2008-83 odmítnuto pro jeho opožděnost, a s ohledem na zjištění o dni doručení citovaného usnesení žalobci, o běhu a konci lhůty k podání dovolání, datu podání stěžovateli ustanovenou advokátkou a s poukazem na znění ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu rozhodnutí soudu I. stupně důvodně potvrdil. Lze dodat, že i když Obvodní soud pro Prahu 2 vycházel při určení počátku běhu lhůty z data právní moci rozhodnutí, kterým soud žalobci ustanovil právního zástupce (tj. dnem 21. 11. 2009) pak i za tohoto zjištění bylo podání advokátky dne 15. 2. 2010 učiněno po lhůtě k tomu stanovené. Z tohoto důvodu nebylo již třeba se zabývat tím, zda sám žalobce dovolání podal - dle soudu I. stupně dne 4. 5. 2009 spolu se žádostí o ustanovení advokáta - či nikoliv, jak v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval odvolací soud. Za neopodstatněnou je třeba považovat stěžovatelovu námitku poukazující na absenci výzvy adresované soudem advokátce k doplnění či k vlastnímu podání dovolání. Taková povinnost z §241b občanského soudního řádu nevyplývá, pro podání dovolání běží ustanovenému zástupci lhůta nezávisle na učiněném úkonu toho, který však v souvislosti s ním nesplnil podmínku stanovenou pro podání dovolání v §241 odst. 2 občanského soudního řádu, tj. podmínku, dle níž mělo být v jeho věci sepsáno advokátem. Pro výše uvedené byl návrh směřující proti usnesení Městského soudu v Praze jako zjevně neopodstatněný odmítnut, návrh napadající usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 pak byl odmítut jako nepřípustný, když nebrojí proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytl [§43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. e), §72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 6 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 12. srpna 2010 Jan Musil předseda senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2010:3.US.1863.10.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 1863/10
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 12. 8. 2010
Datum vyhlášení  
Datum podání 29. 6. 2010
Datum zpřístupnění 2. 9. 2010
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - MS Praha
SOUD - OS Praha 2
Soudce zpravodaj Holländer Pavel
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro nepřípustnost
odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §240 odst.1, §241 odst.2
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti nikoli poslednímu rozhodnutí
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík lhůta/procesněprávní
dovolání
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-1863-10_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 67000
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-01