ECLI:CZ:US:2010:3.US.2017.10.1
sp. zn. III. ÚS 2017/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 12. srpna 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelky O. Z., zastoupené Mgr. Martinou Štěpáníkovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Žitomírská 38, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 3. 2010 sp. zn. 29 Cdo 3110/2009, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 4. 2009 sp. zn. 7 Cmo 441/2008 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 7. 2008 sp. zn. 3 Cm 116/2005, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka se domáhala zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčena v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1, 2 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv svobod. Uvedla, že dle jejího přesvědčení soudy nezkoumaly oprávněnost kauzální námitky žalovaného, popírajícího existenci smlouvy o půjčce a půjčky vůbec, bez dalšího dokazování této jeho námitce přisvědčily, jejími tvrzeními se však nezabývaly.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Důvodem k odmítnutí je také zjištění, že byl návrh podán po lhůtě k tomu stanovené [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, §43 odst. 2 písm. a) a odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud s poukazem na obsah dovolání, na svou ustálenou judikaturu, jakož i na znění §237 odst. 1 písm. b) a c) občanského soudního řádu opodstatněně dovolání neshledal přípustným a důvodně je podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) občanského soudního řádu odmítl, když své rozhodnutí odůvodnil tak, že lze na ně v dalším odkázat.
Pro uvedené byla ústavní stížnost napadající usnesení Nejvyššího soudu jako zjevně neopodstatněná odmítnuta, v další části směřující proti rozsudkům Krajského soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci pak jako podaná po lhůtě k tomu stanovené, když rozhodnutí dovolacího soudu nelze považovat za učiněné ve smyslu §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. Lze dodat, že v odůvodnění rozsudků soudu I. a II. stupně se konstatuje a hodnotí rozsah provedených důkazů, z nichž vyplývá důvodný závěr o neexistenci kauzální podstaty směnky, o kterou žalobkyně opírala tvrzený nárok [§43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2010
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu