ECLI:CZ:US:2010:3.US.2107.10.1
sp. zn. III. ÚS 2107/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 19. srpna 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu H. M., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 21. 7. 2010 obdržel Ústavní soud podání podepsané údajně panem H. M. a "vystavitelkou": paní M. (M.) B.
V tomto podání, označeném jako "ústavní stížnost ve věci nezletilé M. M. - žádost o ustanovení opatrovníka z řad advokátů pro nemocného otce dítěte", stěžovatel vyslovuje jednak nesouhlas se způsobem doručování rozhodnutí blíže neoznačeného soudu, neboť prý soudu byl znám jeho zdravotní stav, který mu brání si písemnosti doručované do vlastních rukou vyzvedávat na doručující poště, přičemž dále uvádí, že tento soud jeho zdravotní stav nebral v úvahu ani v průběhu opatrovnického řízení, neboť i přes jím zaslanou lékařskou zprávu nařizoval jednání a jednal bez jeho přítomnosti. Protože se údajně stěžovatel bez své viny nemohl tohoto pravomocně skončeného řízení zúčastnit, žádá Ústavní soud, aby mu ustanovil pro výše uvedené řízení opatrovníka.
V dalším podání, které Ústavní soud obdržel dne 9. 8. 2010, se stěžovatel odvolává na obsah dřívějšího podání a dále navrhuje, aby Ústavní soud "zrušil všechna rozhodnutí Okresního soudu v Kladně a Krajského soudu a odložil vykonatelnost všech rozhodnutí", neboť stěžovateli jako otci nezletilé bylo z důvodu jeho neúčasti v předmětném řízení upřeno jeho právo na spravedlivý proces.
Další část podání se podle svého obsahu týká paní M. B., která uvádí své subjektivní poznatky ohledně styku H. M. s jeho nezletilou dcerou M. a její matkou.
K podání byl připojen svazek listin, které však nijak neosvětlují předmět návrhu, ani důvody, které navrhovatele k jeho podání vedly.
Ústavní soud, aniž by považoval za nutné vzhledem k obsahu předmětného podání a jeho doplnění vyzývat navrhovatele k odstranění vad a doplnění návrhu o plnou moc zmocněného advokáta, posoudil podaný návrh zčásti jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný a zčásti jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.
Nejprve je třeba uvést, že Ústavní soud nemůže svou činností nahrazovat soudy obecné. Proto jako soudnímu orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) mu nepřísluší ustanovovat navrhovateli zpětně opatrovníka pro pravomocně skončené řízení ve věci péče o nezletilou M. M., ve smyslu ustanovení §29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), neboť taková pravomoc příslušela jen soudu, který řízení v této věci vedl. Z návrhu, včetně jeho doplnění, není zřejmé, z jakého důvodu si navrhovatel pro uvedené řízení nezvolil sám zmocněnce s plnou mocí, nejlépe advokáta, který by jeho zájmy v tomto řízení po dobu jeho nemoci mohl hájit nejlépe. Obecný soud je tak povinen učinit pouze v případě, že účastník si není schopen vzhledem ke svému zdravotnímu stavu takového zmocněnce zvolit sám a je-li nepochybné, že se nebude moci účastnit řízení nikoliv jen po přechodnou dobu (viz Bureš, Drápal, Krčmář a kolektiv: Občanský soudní řád, komentář - I. díl, 7. vydání, C.H.BECK, str. 126).
Z tohoto důvodu se nemohl Ústavní soud zabývat návrhem navrhovatele na ustanovení "opatrovníka z řad advokátů", jak se toho ve svém návrhu domáhá, tím méně je pak možné mu takového "opatrovníka" ustanovit Ústavním soudem (zpětně) pro řízení již před obecnými soudy pravomocně skončené.
Protože není v pravomoci Ústavního soudu nahrazovat činnost soudů obecných, nemohl se zabývat ani jeho dalším pouze obecně formulovaným návrhem na "zrušení všech rozhodnutí Okresního soudu v Kladně a Krajského soudu a odložení vykonatelnosti všech rozhodnutí".
K podání podepsanému paní M. B. lze poznamenat: Ústavní soud posuzuje výhradně návrhy podané osobami k takovým návrhům aktivně legitimovanými, tj. v případě ústavní stížnosti osoby (fyzické či právnické), která o sobě tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem [§72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"]. Protože podepsaná paní M. B. takovou osobou zjevně není, jde v této části o návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.
Z důvodů výše vyložených proto Ústavní soud návrh odmítl zčásti jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným [§43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu] a zčásti jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [§43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. srpna 2010
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj