ECLI:CZ:US:2010:3.US.2382.10.1
sp. zn. III. ÚS 2382/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 30. září 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele Ing. V. H., zastoupeného JUDr. Barbarou Wondreysovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Velehradská 26, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2010 č. j. 30 Co 50/2010-219 a Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 15. 6. 2009 č. j. 11 C 397/2008-180, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že se jimi cítí dotčen ve svých základních právech, zakotvených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl. 90 a 95 Ústavy České republiky. Poukázal na okolnosti, pro které se domáhal vydání bezdůvodného obohacení, jež podle jeho přesvědčení získal žalovaný tím, že využíval společnou část domu, kterého je sice spoluvlastníkem, avšak bez vědomí ostatních a bez jakékoli smlouvy a příslušné náhrady. Se závěry soudu o nedostatku jeho aktivní legitimace k podání návrhu vůči žalovanému nesouhlasí, když samo společenství vlastníků jednotek je pouze jejich správce, příjmy z pronájmu společných částí domu nejsou v žádném případě jeho příjmy, ale jsou podle podílu na společných částech domu příjmy vlastníků jednotek.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Důvodem k odmítnutí je také zjištění, že ústavní stížnost není přípustná [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3, §43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku Městského soudu v Praze zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně v souladu s §212 a §212a občanského soudního řádu a opodstatněně shledal odvolání žalobce (nyní stěžovatele) nedůvodným. S poukazem na provedené důkazy, na příslušná ustanovení zákona č. 72/1994 Sb. (zákona o vlastnictví bytů), jakož i na nález Ústavního soudu ČR ve věci sp. zn. Pl. ÚS 51/2000, se vypořádal s uplatněnými námitkami odvolatelů (tedy i stěžovatele), vyložil, proč soud I. stupně dospěl ke správnému závěru při hodnocení postavení žalobců v předmětné věci, tj. závěru, dle kterého jim v daném sporu aktivní věcná legitimace nepřísluší a byl tedy důvod k zamítnutí žaloby. Na vyčerpávající odůvodnění rozsudku soudu II. stupně lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze odmítnut pro jeho zjevnou neopodstatněnost, návrh napadající rozsudek soudu I. stupně pak pro jeho nepřípustnost [§43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. e), §72 odst. 1 písm. a) a odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. září 2010
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu