ECLI:CZ:US:2010:3.US.2442.10.1
sp. zn. III. ÚS 2442/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. B., údajně zastoupeného JUDr. Josefem Klofáčem, advokátem v České Lípě, Sokolská 270, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2009 sp. zn. 61 To 453/2009 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. 5. 2009 sp. zn. 24 T 158/2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal k Ústavnímu soudu dne 20. 8. 2010 podání, označené jako "Doplnění ústavní stížnosti", s tím, že proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2009 sp. zn. 61 To 453/2009 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. 5. 2009 sp.z n. 24 T 158/2007 podal v březnu 2010 ústavní stížnost, avšak nebyl dosud vyrozuměn o jejím přijetí ani o tom, že tato byla projednána, proto zasílá doplnění ústavní stížnosti. V (doplňujícím) podání informoval Ústavní soud, že ve své trestní věci podal dovolání, avšak trestní spis nebyl dlouhou dobu předložen Nejvyššímu soudu, nicméně nyní již byl Nejvyššímu soudu předložen. Uvedl, že podal stížnost na obvodní soud a také stížnost k ministerstvu dle zák. č. 82/1998 Sb.; do současné doby nebyl vyrozuměn o přijatých opatřeních. Uvedl, že se dozvěděl, že jeho zákonný soudce odešel z justice. Z toho všeho stěžovatel dovozuje, že rozhodnutí v jeho trestní věci jsou nezákonná a jeho ústavní stížnost z března 2010 je proto důvodná. Stěžovatel žádá, aby Ústavní soud jeho ústavní stížnost z března 2010 projednal co nejrychleji.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Stěžovatel v "doplnění" ústavní stížnosti brojí proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2009 sp. zn. 61 To 453/2009 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. 5. 2009 sp. zn. 24 T 158/2007. Jak Ústavní soud zjistil z vlastní činnosti, proti těmto dvěma rozhodnutím obecných soudů podal stěžovatel ústavní stížnost 31. 3. 2010, jež byla zapsána pod sp. zn. II. ÚS 933/10. Tuto ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 6. 4. 2010 pro nepřípustnost, neboť souběžně s ústavní stížností stěžovatel podal také dovolání k Nejvyššímu soudu (dle doručenky byla stěžovateli zásilka s usnesením doručena dne 14. 4. 2010; zásilku si převzal od provozovatele poštovních služeb osobně). Vzhledem k tomu, že o ústavní stížnosti stěžovatele z března 2010 bylo již rozhodnuto a věc tak byla před Ústavním soudem skončena, zapsal Ústavní soud podání stěžovatele označené jako "Doplnění ústavní stížnosti" jako novou věc, která je nyní vedena pod sp. zn. III. ÚS 2442/10.
V nově zapsané věci sp. zn. III. ÚS 2442/10 je zřejmé, že stěžovatel napadá (stále) usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2009 sp. zn. 61 To 453/2009 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. 5. 2009 sp. zn. 24 T 158/2007. Rovněž je zřejmé, že současně s řízením o ústavní stížnosti (nově zapsané pod sp. zn. III. ÚS 2442/10) probíhá také (stále) řízení o dovolání, neboť stěžovatel ve své trestní věci podal i dovolání; dle informací stěžovatele byl spis obvodním soudem již zaslán Nejvyššímu soudu.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Z uvedeného ustanovení vyplývá zásada subsidiarity ústavní stížnosti a zásada minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti jiných orgánů veřejné moci; na tyto zásady Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře poukazuje. Ústavní soudnictví je založeno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných procesních norem, upravujících to které řízení. Přípustnost ústavní stížnosti není dána tam, kde je tvrzenému právu poskytnuta ochrana celým právním řádem, tj. především před obecnými soudy.
Stejně jako v usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2010 sp. zn. II. ÚS 933/10 proto Ústavní soud musí také v této věci sp. zn. III. ÚS 2442/10 konstatovat, že ústavní stížnost je nepřípustná, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv (v daném případě nebylo dosud rozhodnuto o stěžovatelově dovolání). Ústavní soud proto postupoval dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl. Ohledně odůvodnění Ústavní soud odkazuje také na své předchozí usnesení ze dne 6. 4. 2010 sp. zn. II. ÚS 933/10, kde byla ústavní stížnost stěžovatele odmítnuta z téhož důvodu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. září 2010
Jiří Mucha v. r.
soudce Ústavního soudu