ECLI:CZ:US:2010:3.US.2469.10.1
sp. zn. III. ÚS 2469/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 16. září 2010 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky VJAČKA spol. s r. o., se sídlem Ostrava - Mariánské Hory, Pašerových 1270/1, zastoupené Mgr. Thomasem Mumulosem, advokátem v Ostravě - Moravské Ostravě, Preslova 9, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 4. 2010 č. j. 7 Cmo 211/2009-255 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2009 č. j. 2 Cm 36/2005- 205, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla zrušení shora uvedených rozhodnutí, kterými mělo být zasaženo do jejích práv zakotvených čl. 90 a čl. 96 Ústavy ČR, čl. 37 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě bylo stěžovatelce (v řízení před obecnými soudy v postavení žalované) uloženo, aby zaplatila žalobci částku 420.684,80 Kč s příslušenstvím. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka odvolání, o kterém rozhodl vrchní soud tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že v řízení před obecnými soudy uplatnila vůči vedlejšímu účastníkovi (v řízení před obecnými soudy žalobce) svoji pohledávku z titulu náhrady škody, způsobené vedlejším účastníkem, který stěžovatelce dodal vadné okenní kliky. Stěžovatelka namítala, že krajský soud zamítl provedení jí navržených důkazů, konkrétně výslechu svědků, kteří se měli vyjádřit k nákladům na výměnu vadných klik. Krajský soud provedení těchto důkazů zamítl s odůvodněním, že jsou v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, a uvedl, že nespornou je pouze řádná reklamace okenních klik. S ohledem na to, že stěžovatelka neprokázala výši nákladů na výměnu těchto klik, nevzal kompenzační námitku stěžovatelky v úvahu.
Po přezkoumání napadeného rozsudku, z hlediska argumentů uplatněných stěžovatelkou, není vůbec zřejmé, jak by měla napadená rozhodnutí obecných soudů zasáhnout do základních práv stěžovatelky. Jak Ústavní soud zjistil, odůvodnění napadených rozsudků jsou jasná, srozumitelná a obsahují racionálně vyložené důvody. Nelze je v žádném případě považovat za rozhodnutí extrémní, vybočující z mezí ústavnosti. Pokud jde o polemiku stěžovatelky s posouzením charakteru její pohledávky vůči žalobci obecnými soudy, toto posouzení ze strany obecných soudů zůstává zcela v rovině podústavního práva. Ústavnímu soudu nepřísluší, aby přezkoumával charakter této pohledávky a eventuálně akceptoval názor stěžovatelky, což stěžovatelka svou ústavní stížností požaduje.
Ústavní soud ve své judikatuře zastává důsledně stanovisko, podle něhož skutková polemika není způsobilá sama o sobě založit dotčení ústavních práv, neboť přehodnocovat dokazování provedené obecnými soudy, ve smyslu činění odlišných skutkových závěrů s eventuálními závěry o přisouzení jiné váhy tomu či onomu provedenému důkazu, jakož i hodnocení celkové důkazní situace, Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší. Ústavní stížnost nelze považovat za prostředek, pomocí kterého by Ústavní soud měl přehodnocovat právní závěry obecných soudů jen proto, že s nimi stěžovatelé nesouhlasí. Ústavní soud je povolán k rozhodování o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům orgánů veřejné moci jen pokud zasáhly do ústavně zaručených základních práv a svobod.
V posuzované věci tedy Ústavní soud neshledal, že by se obecné soudy dopustily pochybení, která by měla za následek porušení shora uvedených ústavně zaručených práv stěžovatelky. Obecné soudy logicky přesně posoudily povahu předmětné pohledávky, své závěry opřely o dostatečné dokazování a aplikovaly příslušná zákonná ustanovení k věci se vztahující. Jejich postupu tedy nelze ze strany Ústavního soudu nic vytknout. Jelikož Ústavní soud neshledal existenci žádného zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelky, odmítl její ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. září 2010
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu