ECLI:CZ:US:2010:3.US.2577.10.1
sp. zn. III. ÚS 2577/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 2. listopadu 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelky N.V.L., s. r. o., IČ 26159198, Praha 1, Šítkova 233/1, zastoupené JUDr. Antonínem Janákem, advokátem se sídlem v Příbrami, Nám. TGM 142, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2010 č. j. 12 Co 98/2010-96 a Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 12. 2009 č. j. 21 C 397/2008-67, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka se domáhala zrušení výše označených rozsudků s tím, že se jimi cítí dotčena v právech, zakotvených v čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Uvedla, že jako vlastnice pozemku byla omezena v jeho užívání, a proto dle jejího přesvědčení byla oprávněna po žalované, která pozemek užívala a využívala pro řadu zařízení nezbytného k provozu čerpací stanice, požadovat přiměřenou náhradu. Poukázala na rozsah svého omezení při užívání předmětného pozemku, na skutečnost, že ten se nachází v areálu čerpací stanice a žalovaná jej používá bezplatně ke své podnikatelské činnosti - proto žalobou uplatněnou částku považovala za přiměřenou.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byly potvrzeny výroky soudu I. stupně o zamítnutí žaloby ohledně částky 39.081,- Kč s příslušenstvím (uplatněné k vydání bezdůvodného obohacení) a rozhodnuto o nákladech řízení, zásah do práv, kterých se stěžovatelka v ústavní stížnosti dovolává, zjištěn nebyl. Odvolací soud přezkoumal rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 v napadených výrocích v souladu s §212 a §212a odst. 1 a 5, ve spojení s §214 odst. 1 občanského soudního řádu, opodstatněně jej jako věcně správný potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (§219, §224 odst. 1 ve spojení s §142 odst. 1 občanského soudního řádu). V odůvodnění svého rozsudku se s poukazem na rozsah soudem I. stupně provedených a hodnocených důkazů a na svou ustálenou judikaturu vypořádal se všemi námitkami v odvolání uplatněnými - proto lze v dalším na toto vyčerpávající odůvodnění odkázat. Nutno dodat, že výše bezdůvodného obohacení žalované a tedy výše plnění, k němuž ji soud I. stupně zavázal (v částce 825,- Kč s přísl.) byla stanovena na základě důkazů, jejichž provedení a hodnocení nebylo shledáno v rozporu s §132 občanského soudního řádu. Z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v cit. §132 občanského soudního řádu, a tak nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" obecnými soudy učiněná hodnocení, jestliže při něm byly kautely dané tímto ustanovením respektovány.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. listopadu 2010
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu