ECLI:CZ:US:2010:3.US.2710.10.1
sp. zn. III. ÚS 2710/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jiřího Muchy a Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatele G. K., zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. září 2010 sp. zn. 14 To 17/2010 takto:
Podle §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se odkládá vykonatelnost usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. září 2010 sp. zn. 14 To 17/2010 do pravomocného rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.
Odůvodnění:
Napadeným rozhodnutím zrušil Vrchní soud v Praze podle §149 odst. 1 písm. a) trestního řádu usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. července 2010 č. j. Nt 423/2010-363 a rozhodl podle §397 odst. 1 trestního řádu, že vydání stěžovatele, občana Ukrajiny, k trestnímu stíhání do Gruzie pro blíže specifikované trestné činy je přípustné.
Stěžovatel se včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení napadeného rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). S ústavní stížností navrhl stěžovatel odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas s právním závěrem Vrchního soudu v Praze, že nebyl dán důvod nepřípustnosti vydání stěžovatele podle §393 písm. k) trestního řádu. Podle uvedeného ustanovení je vydání osoby do cizího státu nepřípustné, pokud je důvodná obava, že by trestní řízení v dožadujícím státě neodpovídalo zásadám čl. 3 a 6 Úmluvy, anebo trest odnětí svobody uložený nebo předpokládaný v dožadujícím státě by nebyl vykonán v souladu s požadavky čl. 3 této Úmluvy. Současně stěžovatel namítal nemožnost vyjádřit se k provedenému důkazu v řízení o stížnosti, jakož i porušení zásady presumpce neviny.
Napadené rozhodnutí může v daném případě vést k fyzickému vydání stěžovatele do Gruzie, přičemž k tomuto kroku, který je nezvratný, může dojít v krátké době, a to ještě dříve, než Ústavní soud rozhodne o předmětné ústavní stížnosti. Odložení vykonatelnosti přitom není v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jeho neprodlený výkon by znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
Protože v dané věci byly splněny podmínky podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, rozhodl Ústavní soud na základě uvedených skutečností o odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, aniž by tím jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. září 2010
Jan Musil v. r.
předseda senátu