ECLI:CZ:US:2010:3.US.2723.10.1
sp. zn. III. ÚS 2723/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 14. října 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Ing. A. H., zastoupeného JUDr. Annou Horákovou, advokátkou se sídlem Čelakovského sady 8, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. července 2010 č. j. 28 Co 305, 306/2010-1522 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12. dubna 2010 č. j. 28 P 21/2008-1432 a ze dne 19. 4. 2010 č. j. 28 P 21/2008-1442, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatel se v ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 20. 9. 2010, domáhá zrušení všech v záhlaví tohoto usnesení označených rozhodnutí, která podle jeho názoru porušila jeho základní práva a svobody garantované v čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1. čl. 32 odst. 1, odst. 4, čl. 36, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dále čl. 3 odst. 1, čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte (dále jen "Úmluva") a čl. 90, čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR.
Podle názoru stěžovatele oba obecné soudy porušily jeho základní práva a svobody tím, že soud prvního stupně v prvním případě zamítl jeho návrh na změnu předběžného opatření v tom smyslu, že by jeho nezletilý syn K. H. byl předán do střídavé péče obou rodičů v přesně stanoveném intervalu a ve druhém případě zamítl jeho návrh, aby soud postupoval vůči matce dítěte Ing. H. H. podle ustanovení §272 odst. 2 o. s. ř., přičemž odvolací soud tato rozhodnutí jako věcně správná potvrdil.
I když v projednávané věci byly předmětem návrhu stěžovatele změny předběžných opatření, jde podle stěžovatele v případě péče o nezletilého o natolik citlivou a důležitou úpravu práv a povinností účastníků rodinně právních vztahů, která i přes svou dočasnost může do značné míry ovlivnit citový vývoj nezletilého dítěte k jednomu z rodičů na celý život. Proto by se prý Ústavní soud měl touto problematikou zabývat, neboť obsah těchto rozhodnutí vytváří předpoklady pro rozhodnutí konečná.
Při svém rozhodování porušily údajně oba obecné soudy práva stěžovatele jako otce nezletilého K. H., neboť ho svěřily, i přes obsah předchozí dohody rodičů o svěření nezletilého do výchovy stěžovatele, do výchovy matky. Spravedlivým rozhodnutím soudu by prý mělo být vyhovění návrhu stěžovatele na střídavou výchovu nezletilého, které se stěžovatel v předmětném řízení domáhal. Tento návrh stěžovatel odůvodňuje poukazem na věk nezletilého (tři roky) a dále na poskytnutí údajně kvalitnějších základů pro další vzdělání nezletilého ve výběrové školce, které by mu mohl sám zajistit.
Protože ve věci rozhodující soudy svěřily nezletilého do výchovy matky (byť do doby konečného rozhodnutí ve věci), porušily prý rovná rodičovská práva obou rodičů a stěžovatele tak diskriminovaly z důvodu jeho pohlaví, neboť je nepochybně schopen se stejně dobře postarat o nezletilého, jako matka dítěte.
II.
Z připojených listin se zjišťuje, že Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 12. 4. 2010 č. j. 28 P 21/2008-1432 zamítl návrh stěžovatele na změnu předběžného opatření ze dne 11. 12. 2008, 22. 12. 2008 a 21. 12. 2009. Návrhem se stěžovatel domáhal toho, aby nezletilý K. H. byl v každém lichém kalendářním týdnu v roce předán do péče stěžovatele a v každém sudém týdnu do péče matky, přičemž místem předání nezletilého by bylo vždy bydliště rodiče.
Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí mimo jiné konstatoval, že takový návrh na změnu předběžného opatření podává stěžovatel opakovaně; je jím tak pouze prodlužováno řízení o celkové úpravě poměrů nezletilého, v jehož rámci znalci z oboru dětské psychiatrie a psychologie po provedeném zkoumání obou rodičů i nezletilého doporučí nejvhodnější opatření v zájmu nezletilého.
Usnesením téhož soudu ze dne 19. 4. 2010 č. j. 28 P 21/2008-1442 byl zamítnut návrh stěžovatele, aby vůči matce nezletilého bylo postupováno podle ustanovení §272 odst. 2 o. s. ř. Stěžovatel podal návrh na výkon rozhodnutí o úpravě styku nezletilého, k němuž mělo dojít dne 12. 2. 2010 a dne 9. 4. 2010 a uváděl, že matka odmítla nezletilého předat zmocněnci stěžovatele, který se vykazoval jeho plnou mocí. V zamítavém rozhodnutí obvodní soud zdůraznil, že není v zájmu nezletilého, aby ho přebírala do péče cizí osoba, která s ním není v příbuzenském vztahu, neboť právo na styk s nezletilým je právem osobním.
Městský soud v Praze napadeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 12. 4. 2010 a ze dne 19. 4. 2010 potvrdil, přičemž zdůraznil, že "zájem stěžovatele, aby nezletilý po dovršení věku tří let navštěvoval jím vybrané nadstandardní předškolní zařízení, není zákonným důvodem pro změnu prozatímního opatření, které plní svůj účel".
III.
Po zvážení všech námitek stěžovatele ve vztahu k obsahu napadených usnesení dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Ústavní soud úvodem připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (viz čl. 83 Ústavy ČR), do jeho pravomocí spadá ochrana základních práv a svobod jednotlivců, kteří se jí mohou domáhat cestou ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, není jim ani instančně nadřazen, a do jejich rozhodovací činnosti je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, pokud dospěje k závěru, že jejich rozhodnutí porušují základní práva a svobody jednotlivců.
V projednávané věci nebyl shledán žádný důvod pro kasační zásah Ústavního soudu.
Oba obecné soudy v odůvodnění svých rozhodnutí správně zdůraznily, že vydání nového předběžného opatření, jímž by došlo ke změně zatímní úpravy poměrů nezletilého tak, že by se jím v podstatě nahrazovalo meritorní rozhodnutí soudu o svěření nezletilého do výchovy, není v zájmu nezletilého - jeho zájmy a výchovné poměry nejsou existencí dosavadních předběžných opatření nijak ohroženy. Zatímní úprava poměrů a styku nezletilého se stěžovatelem byla provedena usnesením soudu prvního stupně ze dne 11. 12. 2008 č. j. 28 P 21/2008-341, potvrzeného rozhodnutím odvolacího soudu a úprava styku stěžovatele s nezletilým se uskutečňuje podle nařízeného předběžného opatření, které bylo již předmětem ústavněprávního přezkumu Ústavního soudu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2009 sp. zn. III. ÚS 1594/09, dostupné rovněž na http://nalus.usoud.cz), přičemž žádný zásah do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele zjištěn nebyl.
Ústavní soud v této souvislosti nemohl přehlédnout, že argumentace stěžovatele použitá v ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. III. ÚS 1594/09 je ve značném rozsahu totožná s námitkami předestřenými Ústavnímu soudu v projednávané věci. Z tohoto důvodu neshledal Ústavní soud důvod je znovu podrobně rozebírat.
Obiter dictum lze dodat:
Pokud stěžovatel skutečně má zájem na vyřešení péče o nezletilého, tedy na rozhodnutí soudu o celkové úpravě poměrů jeho syna, ve věci samé, bylo by žádoucí, aby omezil podávání návrhů, které k takovému rozhodnutí již svým charakterem přispět nemohou, ale naopak jen prodlouží dosavadní řízení a oddálí vydání meritorního rozhodnutí. Dysfunkční návrhy, i když samy o sobě mohou být z hlediska příslušných zákonných ustanovení i deklarovaného účelu oprávněné, mohou naplnění sledovaného cíle bránit, jsou-li, jako je tomu v projednávané věci, podávány bez ohledu na celkovou procesní situaci i bezprostřední zájmy nezletilého.
Odkaz stěžovatele na závěry Ústavního soudu, uvedené v jeho nálezu ze dne 18. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 266/10, je z výše uvedeného důvodu - tedy pro neexistenci meritorního rozhodnutí, jímž bude upravena výchova nezletilého a úprava styku jeho rodičů s ním, irelevantní.
Z důvodů výše vyložených proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. října 2010
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu