ECLI:CZ:US:2010:3.US.2735.10.1
sp. zn. III. ÚS 2735/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 21. října 2010 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele MUDr. T. Š., zastoupeného Mgr. Pavlem Střelečkem, advokátem v Hradci Králové, Pouchovská 1255/109B, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 5. 2010 č. j. 26 Cdo 1473/2010-162 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 15. 10. 2009 č. j. 12 Co 199/2009-138, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností stěžovatel navrhuje zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva dle čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR, čl. 4 odst. 4, čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci, jako soud odvolací, v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 1. 2009 č. j. 15 C 130/2007-112 ve výroku pod bodem I. tak, že zamítl žalobu, aby žalovaní 1) a 2) byli zavázáni zaplatit stěžovateli společně a nerozdílně částky 15.000,- Kč a 19.999,- Kč s požadovaným úrokem z prodlení. Rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II., jímž bylo rozhodnuto o poplatku z prodlení, odvolací soud potvrdil a rozhodl o nákladech řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které bylo Nejvyšším soudem odmítnuto jako nepřípustné.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že postupem obecných soudů byla státní moc uplatněna v rozporu se zákonem a jeho práva, zaručená Ústavou a Listinou, byla poškozena. Stěžovatel především nesouhlasí s tím, že odvolací soud nepotvrdil právní závěry soudu prvního stupně, s jehož rozhodnutím se stěžovatel ztotožňuje. Dovolacímu soudu stěžovatel vytýká, že se věcí nezabýval po stránce skutkové a právní, přestože je nepochybné, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Po přezkoumání ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost v části, v níž směřuje proti usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo odmítnuto dovolání stěžovatele jako nepřípustné, není opodstatněná. V části, v níž ústavní stížnost směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, které předcházelo rozhodnutí Nejvyššího soudu, ji Ústavní soud posoudil jako opožděně podanou.
Jak vyplývá z obsahu přiloženého rozhodnutí, Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele jako nepřípustné podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "OSŘ"). Nejvyšší soud v odůvodnění uvedl, že v dané věci není dovolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč [§237 odst. 2 písm. a) OSŘ, ve znění novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.] Jak z uvedeného vyplývá, Nejvyšší soud opodstatněně odmítl dovolání stěžovatele a Ústavní soud neshledal v tomto rozhodnutí Nejvyššího soudu žádný zásah do práv, jichž se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává.
Pokud jde o rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, je zřejmé, že stěžovatel pokládá ústavní stížnost proti němu za včasnou, neboť lhůtu pro své podání odvíjí ode dne doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o jím podaném dovolání. Tímto způsobem by však bylo možno postupovat pouze v případě, kdyby dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Tato podmínka však v daném případě splněna není.
Odmítl-li Nejvyšší soud dovolání stěžovatele jako nepřípustné, neboť směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč [§237 odst. 2 písm. a) OSŘ], zjevně se tak nestalo "z důvodů závisejících na jeho uvážení", a nelze proto ve vztahu k odvolacímu rozhodnutí aplikovat §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, v takovém případě je pro běh lhůty k podání ústavní stížnosti třeba aplikovat §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; 60denní lhůta počíná běžet již od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní stížnost tak byla proti rozhodnutí odvolacího soudu (a tím i proti rozhodnutí prvostupňového soudu) podána opožděně.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou a v části směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ji podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh podaný po lhůtě k tomu stanovené.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. října 2010
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu