ECLI:CZ:US:2010:3.US.2813.09.1
sp. zn. III. ÚS 2813/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 15. března 2009 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti A. H., zastoupeného JUDr. Petrem Živělou, advokátem, AK se sídlem Puškinova 5, 682 01 Vyškov, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2009 čj. 8 Ans 6/2009-83 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2008 čj. 62 Ca 21/2008-41 takto:
Soudci Jiří Mucha a Jan Musil nejsou vyloučeni z projednání a rozhodování věci vedené Ústavním soudem pod sp. zn. III.ÚS 2813/09.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou elektronicky dne 2. 11. 2009 a doplněnou dne 9. 11. 2009 a dne 10. 11. 2009 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Ústavní stížnost byla podle platného rozvrhu práce přidělena třetímu senátu ve složení Vladimír Kůrka, Jiří Mucha a Jan Musil a jako soudce zpravodaj byl určen Jiří Mucha.
Podáním ze dne 19. 11. 2009 stěžovatel namítl podjatost třinácti soudců Ústavního soudu, mezi nimi i soudců Jiřího Muchy a Jana Musila. Tvrdil, že tito soudci „cenzurují a zneužívají zákonů k jiným účelům, než ke kterým jsou určeny, vyvíjí činnost nebo se dopouští činů zaměřených ke zničení nebo omezení základních práv a svobod stěžovatele a ostatních občanů ČR“.
Přípisem ze dne 22. 2. 2010 soudce Jiří Mucha a soudce Jan Musil předložili čtvrtému senátu námitku podjatosti stěžovatele k úvaze rozhodnutí o jejich z projednání a rozhodnutí předmětné věci. Oba soudci shodně konstatovali, že stěžovatele osobně neznají, k předmětné věci nemají jiný než úřední vztah, a tudíž se zřetelem k jejich poměru k věci a účastníkům řízení se necítí být podjatými.
Podle ustanovení §36 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle ustanovení §37 odst. 1 citovaného zákona může účastník řízení nejpozději na začátku prvního ústního jednání prohlásit, že některého se soudců odmítá, protože ho považuje za podjatého. Odmítnutí musí být odůvodněno. Odmítaný soudce je povinen se k odmítnutí vyjádřit.
Dosavadní judikatura Ústavního soudu spočívá na premise, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, lze-li mít pochybnosti o jeho nepodjatosti (srov. nález ve věci I. ÚS 167/94, Sb. n. u. sv. 6, str. 429). Ústavní soud také poznamenal, že rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního, což znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto, nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, či ze subjektivních pocitů příslušného soudce, nýbrž i z právního rozboru objektivních skutečností, které k těmto pochybnostem vedou (srov. například nález sp. zn. II. ÚS 105/01, Sb. n. u., sv. 23, str. 11, sp. zn. I. ÚS 371/04, tamtéž sv. 34, str. 255). Ve shodě s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva považuje Ústavní soud za validní kriterium tzv. jevovou stránku věci. Za objektivní však nepovažuje to, jak se nestrannost soudce subjektivně jeví účastníkovi řízení, ale za rozhodující považuje reálnou existenci objektivních okolností, které by mohly vést k pochybnostem, zda soudce disponuje určitým – nikoliv nezaujatým – vztahem k věci (srov. věc Chmelíř proti České republice).
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci nebo mohl-li by být rozhodnutím soudu přímo nebo zprostředkovaně (kupříkladu osobou blízkou) dotčen ve svém právním či jinak společenském postavení; soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský.
Žádné takové okolnosti nebyly v posuzovaném případě shledány. Stěžovatel svoje tvrzení, že jmenovaní soudci zneužívají zákony a vyvíjí činnost směřující k omezení jeho základních práv a svobod, nedoložil ničím, z čeho by bylo lze dovozovat objektivní okolnosti vedoucí k důvodným pochybnostem o nestrannosti a nepodjatosti soudců Jiřího Muchy a Jana Musila, a proto čtvrtý senát rozhodl podle ustanovení §38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jak ve výroku tohoto usnesení uvedeno. Námitkou směřující proti dalším soudcům Ústavního soudu nebylo třeba se v projednávané věci zabývat.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 15. března 2010
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu Ústavního soudu