ECLI:CZ:US:2010:3.US.2918.10.1
sp. zn. III. ÚS 2918/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 25. října 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti JUDr. Z. A., právně zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem AK se sídlem v Hradci Králové, Komenského 241, směřující "proti výsledkům voleb do Poslanecké sněmovny PČR a proti přípravě komunálních voleb a voleb do Senátu Parlamentu České republiky v roce 2010", takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatel svým podáním, které Ústavní soud obdržel dne 11. 10. 2010, podal ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánů veřejné moci ve smyslu ust. §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Poukazuje přitom na ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a tvrdí, že jeho ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Konkrétně stěžovatel uvádí, že "postupem České strany sociálně demokratické jak při přípravě a konání voleb do Sněmovny Parlamentu České republiky konaných ve dnech 28. a 29. 5. 2010, tak při přípravě nadcházejících komunálních voleb a voleb do Senátu Parlamentu České republiky", byly "hrubě porušeny" ústavní principy České republiky. Mělo tím prý dojít k porušení článku 5 Ústavy České republiky, který stanoví, že "politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů". Dále prý byl porušen článek 22 Listiny základních práv a svobod, v němž se uvádí, že "zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti".
K protiústavnímu jednání mělo dle tvrzení stěžovatele dojít majetkovými operacemi, jejichž účastníky byly Česká strana sociálně demokratická (dále též "ČSSD"), obchodní společnost Cíl, a. s., obchodní společnost Fio, družstevní záložna a obchodní společnost Fio, burzovní společnost, a. s.; "zneužití pravomoci" se prý dopustila též Česká národní banka. Zmíněné obchodní společnosti prý uzavíraly podvodné smlouvy o úvěru a o zřízení zástavního práva, a z peněz, které takto byly získány, byla prý financována předvolební a volební kampaň ČSSD. Tím mělo dojít k ovlivnění výsledků voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v květnu 2010 a totéž hrozí při komunálních volbách a volbách do Senátu Parlamentu ČR v říjnu 2010. Podle názoru stěžovatele postup ČSSD "zakládá ústavní krizi politického systému České republiky", takže "hrozí stav, kdy občanům nezbude, než ochranu ústavního demokratického státního zřízení prosadit proti vůli zkorumpované státní moci" a "postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod", jak to umožňuje článek 23 Listiny základních práv a svobod.
II.
Petitem ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá toho, aby Ústavní soud nálezem vyslovil:
"1. Určuje se, že Česká strana sociálně demokratická uzavřením ze zákona neplatné Smlouvy o úvěru č.101000006 ze dne 26. 2. 2010 v době předvolební kampaně do Sněmovny Parlamentu České republiky porušila čl. 5 Ústavy, když úvěrovým podvodem získala protiprávně finanční výhodu na úkor ostatních kandidujících politických stran, a tím porušila ústavně konformní rovnou soutěž politických stran.
2. Výsledky voleb do Sněmovny Parlamentu České republiky, vyhlášené dne 29. 5. 2010, se v případě kandidátů zvolených za Českou stranu sociálně demokratickou ruší.
3. České straně sociálně demokratické se účast v doplňujících volbách do Sněmovny Parlamentu České republiky, ve volbách do Senátu Parlamentu České republiky, a komunálních volbách, konaných dne 14. a 15. 10. 2010, zakazuje.
4. Česká strana sociálně demokratická je povinna příspěvek za volby do Sněmovny Parlamentu České republiky konaných v r. 2010 vrátit do státního rozpočtu.
5. Počínaje volbami do Senátu Parlamentu České republiky, a komunálních volbách, konaných dne 14. a 15. 10. 2010, se užití počítačů ve volbách volebním orgánům zakazuje.
6. Do doby přijetí zákona upravujícího licenční řízení agentur pro průzkumy veřejného mínění se v předvolebním období zveřejňování průzkumů veřejného mínění zakazuje."
III.
Předtím, než může Ústavní soud přistoupit k meritornímu projednání návrhu a posouzení jeho odůvodněnosti, musí nejprve zkoumat, zda jsou splněny všechny formální předpoklady a podmínky stanovené v zákoně o Ústavním soudu.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Žádná z těchto podmínek pro podání ústavní stížnosti není v tomto případě splněna, což je zřejmé prima facie.
Ustanovení článku 5 Ústavy České republiky obsahuje veřejnoprávní princip uspořádání politického systému a nevyplývá z něj žádné subjektivní základní právo, jehož ochrany by se stěžovatel mohl dovolávat cestou ústavní stížnosti. Stěžovatel tedy není oprávněn k tomu, aby tento návrh podával, protože tvrzeným postupem politické strany nebylo zasaženo žádné jeho subjektivní základní právo zaručené ústavním pořádkem. Není také možno podávat ústavní stížnost jménem jiné osoby (actio popularis); takové právo nelze dovozovat ani odkazem na ust. §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Politická strana, v daném případě Česká strana sociálně demokratická, není orgánem veřejné moci podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy; ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu nelze její činnost napadat ústavní stížností.
Mezi speciálními kompetencemi Ústavního soudu, uvedenými v článku 87 odst. 1 Ústavy, se toliko dvě týkají volební problematiky ["Ústavní soud rozhoduje... e) o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora, f) v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí poslance nebo senátora podle čl. 25..."]. Kontrolní mechanismy, týkající se regulérnosti průběhu voleb do zastupitelských sborů, jsou zakotveny ve speciálních zákonech, tedy v normách podústavního práva. Ústavní soud by mohl zasáhnout, při zachování principů ústavního soudnictví (především principu subsidiarity, vyžadujícího předchozí vyčerpání jiných prostředků ochrany), pouze tehdy, kdyby namítané porušení podústavních norem orgány veřejné moci nabylo ústavněprávní dimenzi. Tato podmínka v nynějším případě splněna není.
Ústavní soud s ohledem na to, že výlučným referenčním hlediskem jeho přezkumu je hledisko ústavnosti, se nemůže po důkazní a věcné stránce zabývat těmi stěžovatelovými detailními námitkami, které souvisejí s interpretací podústavního práva nebo dokonce pouze s technickými a procedurálními podmínkami průběhu voleb. Nemůže se také zabývat stěžovatelem namítanou neregulérností majetkových úkonů, jejichž účastníky jsou soukromoprávní subjekty.
Jak Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře zdůrazňuje, s jeho ústavní rolí se neslučuje, aby ve vztahu k jiným státním orgánům (nebo dokonce snad k jiným veřejnoprávním nebo soukromoprávním subjektům) vystupoval v postavení jakési "superrevizní" nebo kontrolní instance. Výlučná role, jež Ústavnímu soudu přísluší, je být "soudním orgánem ochrany ústavnosti" (čl. 83 Ústavy).
Obiter dictum Ústavní soud vyslovuje opakovaně (jako to učinil již v předchozích svých rozhodnutích ve věcech téhož stěžovatele) svůj podiv nad tím, že stěžovatel, který sám je právníkem, a který je navíc zastoupen advokátem, projevuje stylem a obsahem svého návrhu naprosté nepochopení institutu ústavní stížnosti a poslání ústavního soudnictví.
S ohledem na výše uvedené, aniž by se zabýval meritem věci a dále se vyjadřoval k odůvodněnosti podání, Ústavní soud ústavní stížnost, jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným a návrh nepřípustný, odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c), písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. října 2010
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj