ECLI:CZ:US:2010:3.US.3033.09.1
sp. zn. III. ÚS 3033/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 11. května 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelky Ing. L. K., zastoupené JUDr. Davidem Heryánem, advokátem se sídlem v Poděbradech, Na Chmelnici 289/22, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 10. 2009 č. j. 6 Ads 118/2009-74 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2009 č. j. 3 Cad 20/2007-53, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka se domáhala zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčena v právech, zakotvených v čl. 1, čl. 3 odst. 3 a čl. 4 odst. 1, čl. 26 odst. 3, čl. 30 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 1 odst. 1, čl. 4 a čl. 9 odst. 3 Ústavy České republiky. Uvedla, že jako žadatelka o dávku sociální péče byla z důvodu tzv. sankčního vyřazení vyloučena z evidence úřadu práce, proti tomuto rozhodnutí podala žalobu u Městského soudu v Praze, který ji však dne 10. 3. 2009 zamítl. Vzhledem k tomu, že proti rozsudku podala kasační stížnost, požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti a o osvobození od soudních poplatků. Její žádosti nebylo vyhověno, když dle jejího přesvědčení soud nesprávně hodnotil její majetkové poměry. O těchto neměla v úmyslu lhát či něco tajit - jestliže v příslušném formuláři neuvedla, že je vlastnicí několika pozemků, pak tak učinila proto, že tyto nemají prodejní cenu a sama z nich nemá ani výnosy. Proto nemovitosti nemohla považovat za majetek větší ceny, jež by bylo třeba v žádosti o osvobození od placení soudních poplatků a přiznání bezplatného zastoupení advokátem uvádět. Konečně měla být na pochybení v údajích upozorněna, žádost by doplnila a soud by neměl důvody tuto odmítnout. Její kasační stížnost pak Nejvyšší správní soud zamítl, když shledal usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2009 správným - to však sama za správné nepovažuje, poněvadž dle ní Městský soud v Praze postupoval v rozporu se zákonem a s jejími zaručenými právy a svobodami.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu zásah do práv, kterých se stěžovatelka v ústavní stížnosti dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud na základě námitek stěžovatelky v kasační stížnosti uplatněných, s poukazem na předpoklady pro posouzení žádosti o ustanovení advokáta soudem pro řízení o kasační stížnosti, na svou judikaturu a obsah §35 odst. 8 a §36 odst. 3 soudního řádu správního, opodstatněně tuto zamítl a v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, proč nesprávnost v závěrech Městského soudu v Praze v usnesení č. j. 3 Cad 20/2007-53 ze dne 6. 5. 2009 neshledal. Proto na vyčerpávající odůvodnění rozsudku lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu odmítnut jako zjevně neopodstatněný, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2009 č. j. 3 Cad 20/2007-53, jež není rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákonem stěžovatelce k ochraně jejího tvrzeného práva byl poskytnut, pak jako nepřípustný [§43 odst. 2 písm. a), §72 odst. 3 a 6, §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. května 2010
Vladimír Kůrka
předseda senátu Ústavního soudu