ECLI:CZ:US:2010:3.US.3054.10.1
sp. zn. III. ÚS 3054/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 7. prosince 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelů L. B. a M. M., zastoupených JUDr. Jarmilou Vilímkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Řeznická 3, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 6. 2010 sp. zn. 6 Tdo 643/2010 a rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2009 sp. zn. 67 To 292/2009 a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 8. 2009 sp. zn. 2 T 14/2006, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelé se domáhali zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčeni v právech, zakotvených v čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl. 90 a 95 Ústavy ČR. Poukázali na výsledek řízení před soudem I. a II. stupně, kdy byli uznáni vinnými spácháním trestného činu krádeže dle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) trestního zákona v souběhu s trestným činem poškozování cizí věci dle §257 odst. 1 trestního zákona, stěžovatel M. M. pak dále trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) trestního zákona. Sdělili své přesvědčení, že soudy rozhodly na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, v rámci trestního řízení i hlavního líčení neprovedly jediný procesně použitelný důkaz, který by je z trestné činnosti a ze skutků, za něž byli uznáni vinnými, usvědčoval, neprovedly ani znalecký posudek z oboru výpočetní techniky na předmětné SIM karty, ze kterých měly být provedeny odposlechy. Dále stěžovatelé namítli, že se soudy řádně nevypořádaly s důkazní situací, při hodnocení důkazů jejich závěry nekorespondují s tím, co je uvedeno v odůvodnění rozsudků, tj. s tvrzením, že hodnotily důkazy podle svého přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu, a to jednotlivě i v jejich souhrnu. Z uvedených důvodů podali proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jež však Nejvyšší soud v neveřejném zasedání odmítl s tím, že dovolání nenaplnilo dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.
Ústavní stížnost je oprávněna podat právnická nebo fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Důvodem k odmítnutí návrhu je také zjištění, že byl podán po lhůtě k tomu stanovené [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3, 4, §43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu zásah do práv, kterých se stěžovatelé v návrhu dovolávají, zjištěn nebyl, když jmenovaný soud důvodně konstatoval, že obvinění (nyní stěžovatelé) uplatnili v dovolání výhrady, které jimi deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený obsahově nenaplňují. Pro tento závěr, učiněný na základě podaného dovolání obsahujícího výtky obviněných výlučně vůči skutkovým zjištěním, na základě nichž soudy učinily právní závěr o jejich vině a odpovídajícím trestu, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítnutím dovolání opodstatněně, přičemž své rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. Proto lze v dalším na toto odůvodnění odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh směřující proti usnesení Nejvyššího soudu odmítnut jako zjevně neopodstatněný, návrh brojící proti rozsudkům soudu I. a II. stupně pak jako podaný po lhůtě k tomu stanovené, když rozhodnutí o odmítnutí dovolání nelze považovat za učiněné tak, jak má na mysli §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu [§43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. prosince 2010
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu