ECLI:CZ:US:2010:3.US.3065.09.1
sp. zn. III. ÚS 3065/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 25. března 2010 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. Č., zastoupeného Mgr. Lenkou Grulichovou, advokátkou v Rychnově nad Kněžnou, Palackého 108, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 10. 2009 č. j. KSHK 41 INS 640/2008 - B - 68/celk.2 ve znění usnesení téhož soudu ze dne 6. 10. 2009 č. j. KSHK 41 INS 640/2008 - B - 70, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 30. 11. 2009, napadl stěžovatel usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 10. 2009 č. j. KSHK 41 INS 640/2008 - B - 68/celk.2 ve znění usnesení téhož soudu ze dne 6. 10. 2009 č. j. KSHK 41 INS 640/2008 - B - 70 s tím, že tímto rozhodnutím bylo podle jeho názoru porušeno právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina") a právo vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1 Listiny).
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že na jeho majetek byl rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové v roce 2008 prohlášen konkurs a insolvenčním správcem byl jmenován Ing. Z. P. Označený soud v srpnu 2008 udělil souhlas ke zpeněžení majetkové podstaty dlužníka mimo dražbu, a to mj. rodinného domu a přilehlých pozemků v k. ú. Domašín u Černíkovic za kupní cenu 2 800 000 Kč. V průběhu roku 2009 obdržel insolvenční správce nabídky dvou zájemců, společnosti CARFIT, s. r. o., s cenou 1 355 000 Kč a pana L. F. s cenou 1 410 000 Kč. Dne 17. 9. 2009 insolvenční správce požádal soud o udělení souhlasu s prodejem za cenu 1 410 000 Kč, téhož dne výše uvedená společnost zvýšila svou nabídku na 1 460 000 Kč, dne 19. 9. 2009 zvýšil svou nabídku L. F. na 1 470 000 Kč, podáním doručeným insolventnímu soudu dne 1. 10. 2009 pak společnost CARFIT, s. r. o., zvýšila svou nabídku na 1 490 000 Kč. Soud však ústavní stížností napadeným rozhodnutím udělil souhlas s prodejem L. F. za cenu 1 470 000 Kč. S tímto postupem insolvenčního správce a insolvenčního soudu není stěžovatel spokojen, neboť předmětný majetek byl zpeněžen za podstatně nižší cenu než odhadní a než se kterou původně soud vyslovil souhlas, navíc insolventní soud měl ve spise nabídku s vyšší cenou. Tímto postupem měl být poškozen, mělo dojít i k porušení zásad ve smyslu ustanovení §1 až §5 insolvenčního zákona. Závěrem stěžovatel poznamenal, že se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Hradci Králové domáhá určení neplatnosti smlouvy o převodu nemovitosti ze dne 26. 10. 2009 a že o ní dosud nebylo rozhodnuto.
II.
Z připojených listin bylo zjištěno, že Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 5. 10. 2009 č. j. KSHK 41 INS 640/2008 - B - 68/celk.2 udělil insolvenčnímu správci souhlas ke zpeněžení majetkové podstaty dlužníka mimo dražbu za celkovou cenu nejméně 1 470 000 Kč panu L. F. s tím, že prodej movitého majetku bude uskutečněn podle pokynu zajištěného věřitele - Komerční banky, a. s. Usnesením téhož soudu ze dne 6. 10. 2009 č. j. KSHK 41 INS 640/2008 - B - 70 byla opravena chyba v psaní ve výroku pod bodem I usnesení ze dne 5. 10. 2009.
III.
Po zvážení obsahu napadeného rozhodnutí a námitek stěžovatele dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná. Obsahově obdobnou ústavní stížností téhož stěžovatele se již III. senát Ústavního soudu zabýval ve svém usnesení ze dne 22. 12. 2009 sp. zn. III. ÚS 3066/09, přičemž dospěl k následujícím závěrům:
"Podle ustanovení §289 odst. 1 insolvenčního zákona je možné zpeněžení majetkové podstaty dlužníka mimo dražbu insolvenčním správcem jen se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru. Citované ustanovení vymezuje dále výjimku z tohoto pravidla. Prodej mimo dražbu majetkové podstaty úpadce, podmíněný dvěma souhlasy a možností insolvenčního soudu stanovit podmínky tohoto prodeje, má nepochybně za cíl podstatným způsobem korigovat možnou manipulaci jak s docílenou kupní cenou, tak i s výběrem vhodného kupce, neboť se má obecně za to, že je především v zájmu věřitelů, aby bylo v co nejkratší době docíleno nejvýhodnějšího prodeje všech majetkových položek tvořících majetkovou podstatu úpadce, a tím dosaženo i cíle konkursu. V projednávané věci je nepochybné, že označený soud vyhověl návrhu insolvenčního správce akceptujícího pokyny zajištěného věřitele [...], schválené i zástupcem věřitelů. V případě, že insolvenční správce tento pokyn (či pokyny) odmítne, resp. soud v rámci své dohlédací činnosti zjistí, že předmět zajištění by mohl být zpeněžen za výhodnějších podmínek, rozhodne podle ustanovení §293 insolvenčního zákona. Na situaci popsanou v ústavní stížnosti, v níž ohledně nemovitého i movitého majetku tvořícího majetkovou podstatu úpadce došlo ke shodě zájmů zajištěného věřitele a zástupce věřitelů jak ohledně nejvhodnějšího kupujícího, tak i způsobu prodeje, reagoval insolvenční soud tím, že umožnil i po udělení svého souhlasu při prodeji navýšit kupní cenu stanovením minimální kupní ceny. V tomto smyslu nelze shledat pochybení, které by mohlo reálně porušit právo stěžovatele ve smyslu čl. 11 odst. 1 a odst. 3 věty druhé Listiny. Pokud stěžovatel očekával při zpeněžení majetku podstaty dosažení ceny tržní, tedy ceny obvyklé, je třeba zdůraznit, že zásadám insolvenčního řízení zcela odpovídá dosažení rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů, v jejichž rámci je vhodné či dokonce v mnoha případech nezbytné prodat veškerý majetek spadající do majetkové podstaty úpadce pod cenou odhadní tak, aby konečný výsledek při započtení nákladů na správu zpeněžovaného majetku byl kladný, a nikoli záporný."
Vzhledem k tomu, že skutkové i právní okolnosti nyní posuzované věci i důvody ústavní stížnosti jsou v podstatě totožné (nyní napadené rozhodnutí se pouze týká jiného majetku z majetkové podstaty, jenž je zajištěn zástavním právem jiného věřitele), nezbylo Ústavnímu soudu než na dříve vyslovené závěry stěžovatele odkázat a i tuto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením jako zjevně neopodstatněný návrh podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. března 2010
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu