ECLI:CZ:US:2010:3.US.3114.10.1
sp. zn. III. ÚS 3114/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele C. K., zastoupeného JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 3. 3. 2010 č. j. 19 C 342/2009-111 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 13. 7. 2010 č. j. 69 Co 160/2010-133, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 1. 11. 2010 stěžovatel brojil proti právním závěrům Okresního soudu v Olomouci ze dne 3. 3. 2010 č. j. 19 C 342/2009-111 a Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 13. 7. 2010 č. j. 69 Co 160/2010-133. Dle stěžovatele bylo porušeno jeho právo zakotvené v čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že tuto podává z procesní opatrnosti, přestože současně podal též dovolání, jelikož je přesvědčen, že jeho věc má zásadní právní význam (jde o řešení interpretačních alternativ zákonné normy). Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že důvodem je skutečnost, že stěžovatel nesouhlasí s právním závěrem prvostupňového a odvolacího soudu, nicméně tyto dva soudy své závěry postavily na právním názoru již vysloveném Nejvyšším soudem v jiné věci, proto má stěžovatel obavu, že jeho argumentaci Nejvyšší soud nepřisvědčí a přidrží se dosavadní své judikatury. S tou se ovšem stěžovatel neztotožňuje. Stěžovatel současně v ústavní stížnosti předestírá svou právní argumentaci.
Z předložené kopie odvolacího rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovateli bylo dáno řádné poučení, že proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné dovolání (pouze) pokud dospěje dovolací soud k závěru, že rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam - §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, jinak je dovolání nepřípustné.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Dle §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Z interpretace dvou výše uvedených ustanovení zákona o Ústavním soudu vyplývá následující. U mimořádného opravného prostředku (kterým je i dovolání), který může orgán, jenž o něm rozhoduje, odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení a v době jeho podání tedy není zřejmé, zda je či není přípustný, zákon netrvá na tom, aby stěžovatel takový opravný prostředek uplatnil před podáním ústavní stížnosti. Na straně druhé však takový mimořádný opravný prostředek lze uplatnit, aniž by tím byla ohrožena možnost posléze podat ústavní stížnost, neboť jestliže orgán odmítne takový opravný prostředek z důvodů závisejících na jeho uvážení, zůstává stěžovateli otevřena lhůta pro podání ústavní stížnosti (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Podmínkou je pouze to, aby stěžovatel předchozí mimořádný opravný prostředek (zde dovolání) uplatnil řádně, aby nedošlo k jeho odmítnutí z jiného důvodu (např. pro opožděnost či v případě dovolání podávaného z důvodu zásadního právního významu pro nepředestření žádné právní otázky).
Jak bylo výše uvedeno, stěžovatel sám uvedl, že podal (ze stejného důvodu, který je uveden v ústavní stížnosti) proti rozsudku odvolacího soudu souběžně s ústavní stížností také dovolání dle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu. Probíhají tak paralelně dvě soudní řízení, ve kterých se stěžovatel může domáhat svých práv. S ohledem na zásadu subsidiarity ústavní stížnosti k ostatním procesním prostředkům (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), jakož i vzhledem k zásadě minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, proto Ústavní soud rozhodl tak, že ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
V závěru Ústavní soud konstatuje, že z důvodu odmítnutí ústavní stížnosti již nevyzýval stěžovatele k opravě petitu ústavní stížnosti - tento neodpovídal zákonným možnostem rozhodování Ústavního soudu (tuto skutečnost tedy bude třeba mít v patrnosti při případném následném podání nové ústavní stížnosti po rozhodnutí Nejvyššího soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. listopadu 2010
Jiří Mucha v. r.
soudce Ústavního soudu