ECLI:CZ:US:2010:3.US.3183.10.1
sp. zn. III. ÚS 3183/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 2. prosince 2010 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. M. S., Ph.D., zastoupené Mgr. Kateřinou Kuncovou, advokátkou v Praze 6, U 1. baterie 9, proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 5. 2010 č. j. 24 P 91/2009-181 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 8. 2010 č. j. 8 Co 1826/2010-252, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností stěžovatelka navrhuje zrušení v záhlaví označených usnesení, neboť má za to, že jejich vydáním došlo k porušení jejích základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Z ústavní stížnosti a z kopií přiložených rozhodnutí vyplývá, že Krajský soud v Českých Budějovicích potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh stěžovatelky na přenesení místní příslušnosti ve věci řízení o jejím návrhu na změnu úpravy styku otce s nezletilým a o návrhu otce na změnu výchovy nezletilého.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti rekapituluje průběh řízení a tvrdí, že v daném případě byly splněny podmínky ustanovení §177 odst. 2 OSŘ, podle kterého může příslušný soud přenést svou příslušnost na jiný soud, jestliže je to v zájmu nezletilého. Zatímco obecné soudy dospěly k závěru, že podmínky uvedeného ustanovení nejsou naplněny, stěžovatelka tvrdí opak a požaduje na Ústavním soudu, aby napadená rozhodnutí zrušil.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podstatou ústavní stížnosti je polemika stěžovatelky s rozhodnutími, která jsou co do svého závěru výkladem norem procesního práva, k jehož přezkoumávání není Ústavní soud oprávněn. Výjimku představují situace, kdy obecné soudy zasáhnou do ústavně zaručeného práva svévolným rozhodnutím či jiným vybočením z obecných principů spravedlnosti. K takovému zásahu však v dané věci nedošlo.
Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí zdůraznil skutečnost, že dle jeho názoru není v zájmu nezletilého, aby byla přenesena místní příslušnost, jestliže dosud není pravomocně skončeno řízení o návrhu matky na změnu úpravy styku otce s nezletilým, ve kterém byly již provedeny důkazy, které by měl soud je provádějící také vyhodnotit. Odvolací soud pak v odůvodnění svého usnesení podrobně vysvětlil, jaké důvody jej vedly k potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně, a vypořádal se se všemi námitkami stěžovatelky. V podrobnostech nelze než odkázat na odůvodnění napadených rozhodnutí, z nichž vyplývají důvody, pro které obecné soudy dospěly k závěru, že přenesení místní příslušnosti v dané věci není v zájmu nezletilého. Ústavní soud nezjistil nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny.
Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy obou stupňů svá rozhodnutí korektně opřely o příslušná ustanovení občanského soudního řádu a napadená rozhodnutí nezakládají důvod pro jeho kasační zásah.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. prosince 2010
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu