ECLI:CZ:US:2010:3.US.3245.09.1
sp. zn. III. ÚS 3245/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. D. K., zastoupené Mgr. Františkem Šejnostem, advokátem se sídlem v Praze 2, Pod Slovany 12, proti usnesení Policie ČR, Správy hl. m. Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality ze dne 2. 3. 2005, ČTS:PSP 73/OOK-5-229-2004, usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 2 ZN 1263/2004, usnesení Policie ČR, SKPV Praha III ze dne 30. 3. 2005, ČTS:OR III 2641/SKPV-OOK7-2004, usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 ze dne 20. 7. 2005, č. j. 1 ZN 2098/2003-159, usnesení Policie ČR, Okresního ředitelství, Služby kriminální policie a vyšetřování Opava ze dne 12. 5. 2004, ČTS:OROP-1216/OOK-36-2003, usnesení Okresního státního zastupitelství v Opavě ze dne 2. 6. 2004, č.j. 2 ZT 702/2003-131, "rozhodnutí" (přípisu) Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 21. 6. 2007, sp. zn. 3 KZT 130/2004, opatření Okresního státního zastupitelství v Opavě ze dne 22. 6. 2007, č. j. 2 ZT 702/2003-235, a jiným zásahům orgánů veřejné moci - postupům Nejvyššího státního zastupitelství České republiky a Ministerstva spravedlnosti České republiky při vyřizování jejích podání, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud - pro porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") - nálezem zrušil v záhlaví označené akty orgánů činných v trestním řízení a uložil Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky a Ministerstvu spravedlnosti České republiky "zabývat se opětovně" jejími "podáními zaslanými jednotlivým účastníkům v souvislosti s úmrtím jejího syna Mgr. L. K.", resp. "podněty ze dne 5. 2. 2008, 24. 2. 2008, 3. 3. 2008" a o "vyřízení" těchto podnětů ji "řádně ve stanovených termínech vyrozumět".
Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá následující:
1/ Policejní orgán (Policie ČR, Správa hl. m. Prahy, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor obecné kriminality) usnesením ze dne 2. 3. 2005, ČTS:PSP 73/OOK-5-229-2004, s poukazem na §159a odst. 1 tr. řádu odložil trestní oznámení stěžovatelky "na neznámého pachatele, že v přesně nezjištěné době od 23. 3. 2003 do 24. 8. 2003 odcizil nezjištěným způsobem v sídle firmy XIO.CZ, a. s. se sídlem Praha 3, Soběslavská 48, akcie společnosti označené čísly 051 až 100 v celkové nominální hodnotě 500.000,- Kč, neboť nejde o podezření z tr. činu a není namístě věc vyřídit jinak".
2/ Stížnost stěžovatelky proti rozhodnutí policejního orgánu sub 1/ Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 3 usnesením ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 2 ZN 1263/2004, s poukazem na §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu coby nedůvodnou zamítlo.
3/ Policejní orgán (Policie ČR, SKPV Praha III) usnesením ze dne 30. 3. 2005, ČTS:ORIII 2641/SKPV-OOK7-2004, s poukazem na §159a odst. 1 tr. řádu odložil trestní oznámení stěžovatelky pro podezření z trestného činu porušování domovní svobody podle §238 odst. 1,2 tr. zákona, trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) a b) a odst. 2 tr. zákona, trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1 a 2 tr. zákona a trestného činu pomluvy podle §206 odst. 1 tr. zákona, kterých se měla dopustit podezřelá V. M., neboť "ve věci nejde o podezření z trestného činu". Podle stěžovatelky se uvedených trestných činů měla podezřelá dopustit "neoprávněnými vniknutími" do bytu Mgr. L. K. a odcizením specifikovaných předmětů, ponecháním si peněžních prostředků "vybraných z bankomatu" pomocí platební karty na jméno Mgr. L. K., resp. podáním návrhu u Obvodního soudu pro Prahu 8 na "znalecké zkoumání" způsobilosti stěžovatelky k právním úkonům.
4/ Stížnost stěžovatelky proti rozhodnutí policejního orgánu sub 3/ Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 8 usnesením ze dne 20. 7. 2005, č. j. 1 ZN 2098/2003-159, s poukazem na §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu coby nedůvodnou zamítlo.
5/ Policejní orgán (Policie ČR, Okresní ředitelství, Služba kriminální policie a vyšetřování Opava) usnesením ze dne 12. 5. 2004, ČTS:OROP-1216/OOK-36-2003, s poukazem na §159a odst. 1 tr. řádu ve spojení s §11 odst. 1 písm. e) tr. řádu odložil věc týkající se podezření ze spáchání tr. činu ublížení na zdraví dle §223 tr. zákona, kterého se měl Mgr. L. K. dopustit tím, že zavinil specifikovanou dopravní nehodu, při které jeho spolujezdkyně (A. M.) utrpěla blíže popsaná zranění; konstatoval, že trestní stíhání je nepřípustné, neboť podezřelý "při uvedené dopravní nehodě na následky zranění zemřel".
6/ Stížnost stěžovatelky proti rozhodnutí policejního orgánu sub 5/ Okresní státní zastupitelství v Opavě usnesením ze dne 2. 6. 2004, č.j. 2 ZT 702/2003-131, s poukazem na §148 odst. 1 písm. b) tr. řádu coby podanou osobou neoprávněnou zamítlo.
7/ Krajské státní zastupitelství v Ostravě přípisem ze dne 21. 6. 2007, sp. zn. 3 KZT 130/2004, s poukazem na §1 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství vyrozumělo stěžovatelku, že její "opakované, shodné" podání ze dne 19. 6. 2007 odkládá, přičemž o tomto postupu v případě "dalších obsahově shodných podnětů" ji nebude vyrozumívat.
8/ Okresní státní zastupitelství v Opavě opatřením ze dne 22. 6. 2007, č. j. 2 ZT 702/2003-235, s poukazem na §174 odst. 2 písm. e) tr. řádu zrušilo opatření policejního orgánu o přibrání znalce z odvětví silniční dopravy (§105 odst. 1 tr. řádu) coby neodůvodněné.
9/ Nejvyšší státní zastupitelství České republiky odložilo "bez opatření" a "bez vyrozumění" stěžovatelky její podání ze dne 1. 9. 2008 obsahující stížnost na státního zástupce uvedeného státního zastupitelství JUDr. Z. D. coby obsahově shodné s předchozími podáními, na jejichž základě byla opakovaně provedena kontrola skončených věcí podle §12 odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Předmětný postup uvedený státní orgán s poukazem na §2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, stěžovatelce avizoval přípisem ze dne 14. 8. 2008.
10/ Ministerstvo spravedlnosti České republiky přípisem ze dne 24. 6. 2009, č. j. 13/2009-OJ-SZ/19, stěžovatelku vyrozumělo, že na základě jejích podání ze dne 21. 4. 2009, 22. 5. 2009, 25. 5. 2009 a 4. 6. 2009 "nebude přijímat žádná opatření" a tato podání "odkládá jako nedůvodná". Předmětnými podáními stěžovatelka vyjádřila nesouhlas s postupem a rozhodováním orgánů činných v trestním řízení ve věcech týkajících se dopravní nehody Mgr. L. K., neoprávněného vniknutí do jeho bytu, odcizení jeho věcí a akcií společnosti XIO.CZ, a.s. a ve věcech, v nichž byly úkony trestního řízení zahájeny na základě jejích oznámení, a dále vyslovila stížnosti na průtahy v řízeních vedených u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 6/2006 a 78 Cm 153/2008, a u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 20 D 1112/2003 a na nečinnost Nejvyšší státní zástupkyně, která jí neodpověděla na podání ze dne 1. 9. 2008.
Podle §72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu platí, že neposkytuje-li stěžovateli zákon procesní prostředek k ochraně práva, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo.
Z odůvodnění ústavní stížnosti se podává, že tímto návrhem oponovaný přípis Ministerstva spravedlnosti České republiky ze dne 24. 6. 2009 stěžovatelka "osobně téhož dne převzala".
Z textu podání ze dne 21. 4. 2009 včetně seznamu připojených dokumentů (příloha ústavní stížnosti C, "NMS1.8") a odůvodnění přípisu uvedeného ministerstva je patrné, že zde stěžovatelka brojila proti těm rozhodnutím a postupům orgánů činných v trestním řízení, ke kterým posléze soustředila pozornost ústavní stížností.
Je tedy zjevné, že byla-li ústavní stížnost podána dne 14. 12. 2009, stalo se tak až po uplynutí této lhůty, přičemž její zmeškání podle konstantní judikatury Ústavního soudu nelze prominout. Stěžovatelka "se dozvěděla o zásahu orgánu veřejné moci" Ministerstvem spravedlnosti již z jeho sdělení ze dne 24. 6. 2009 a o předchozích (ústavní stížností oponovaných) aktech veřejné moci dříve, než podala podněty, na které uvedený ústřední orgán státní správy reagoval.
V důsledku řečeného nezbylo než soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout, neboť je návrhem podaným po lhůtě stanovené tímto zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. března 2010
Vladimír Kůrka v. r.
soudce zpravodaj