ECLI:CZ:US:2010:3.US.3319.10.1
sp. zn. III. ÚS 3319/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 14. prosince 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele M. Ch., zastoupeného JUDr. Pavlem Ramešem, advokátem se sídlem Fügnerovo nám. 1808/3, 120 00 Praha 2, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. září 2010 č. j. 6 Azs 23/2010-68, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností se navrhovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jímž byla pro nepřijatelnost odmítnuta jeho kasační stížnost do rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. dubna 2010 č. j. 56 Az 6/2009-38, kterým byla zamítnuta jeho žaloba směřující proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 16. prosince 2008 č. j. OAM-621/VL-11-08-2008; tímto bylo rozhodnuto, že se stěžovateli neuděluje mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Stěžovatel tvrdil, že předmětnými rozhodnutími obecných soudů došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv, obsažených v čl. 7 odst. 2, čl. 8, čl. 10 odst. 2, čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V tomto ohledu na podporu svých vývodů odkázal v obecné rovině na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 553/06. Stěžovatel především konstatoval, že obecné soudy nesprávně hodnotily jeho výpovědi, z nichž dovodily navzdory absenci svobodné vůle jejich nevěrohodnost, a dále poukázal na neprovedení důkazu obsahem CD. Správní soud se jím sice dle stěžovatele zabýval a vyjádřil na něj "neformálně" svůj názor, učinil tak ovšem za situace, kdy tento důkaz nebyl řádně proveden. Soud jej, jak stěžovatel uvedl, v rozporu s právem na spravedlivý proces nepodrobil věcnému hodnocení v rámci odůvodnění posléze vyvozeného závěru. Pro uvedené stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud nejprve odložil vykonatelnost označeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a následně jej nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Porušení práv, jichž se stěžovatel dovolává, Ústavní soud neshledal. Nejvyšší správní soud v rozhodovacích důvodech napadeného usnesení reagoval dostatečně na všechny námitky, které jsou ve zcela shodném rozsahu opakovány v ústavní stížnosti. Nelze tudíž přisvědčit tvrzení stěžovatele o tom, že by se dostatečně nezabýval jeho argumenty, naopak odpovědi na ně včetně poukazu na příslušnou judikaturu v napadeném usnesení Nejvyššího správního soudu obsaženy jsou. Podrobně se zabýval klíčovou otázkou věrohodnosti výpovědí stěžovatele a precizně odůvodnil, proč jim přisuzuje kvalitu nevěrohodnosti. Výtka ohledně neprovedení, resp. (meritorního) nehodnocení navrženého důkazu obsahem CD nevykazuje povahu tvz. opomenutého důkazu ve smyslu judikatury Ústavního soudu. Je tomu tak z toho důvodu, že se správní soud návrhem zabýval, jemu nevyhověl (§52 odst. 1 s. ř. s.), pročež toliko za účelem odůvodnění tohoto nevyhovění důkaznímu návrhu vyložil své úvahy se k němu připínající (srov. i č. l. 76 usnesení Nejvyššího správního soudu), což je postup naopak naprosto ústavně souladný (srov. kupř. nálezy sp. zn. I. ÚS 733/01, III. ÚS 569/03, IV. ÚS 570/03, II. ÚS 418/03).
Kontradikci vůči nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 553/06, kterou ani stěžovatel blíže nespecifikoval, rozhodnutí Nejvyššího správního soudu rovněž nezakládá.
V důsledku tohoto zjištění Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků pro zjevnou neopodstatněnost odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Návrh na odklad vykonatelnosti usnesení Nejvyššího správního soudu se takto stal bezpředmětným.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. prosince 2010
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu