ECLI:CZ:US:2010:3.US.340.10.1
sp. zn. III. ÚS 340/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 11. března 2010 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele K. A., zastoupeného Tomášem Narcisem, advokátem v Děčíně, Masarykovo nám. 193/20, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 15. 9. 2009 č. j. 29 Co 155/2009-152, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení výroku I., III., IV. a V. v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále též "odvolací soud"), vydaného v řízení o určení výživného manželky. Stěžovatel tvrdí, že tímto rozhodnutím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a zásada rovnosti účastníků řízení ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s postupem a závěry odvolacího soudu při určení výše výživného pro jeho bývalou manželku. Stěžovatel zmíněnému soudu vytýká, že se nevypořádal s jeho námitkami, jež uplatnil v odvolacím řízení, a svévolně aplikoval zákonné předpisy, v důsledku čehož ze strany odvolacího soudu došlo k výkonu libovůle, a tím k porušení výše uvedených základních práv stěžovatele.
Po přezkoumání ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí Ústavní soud však neshledal žádný důvod, pro který by mohly vzniknout byť jen pochybnosti o ústavní konformitě napadeného rozhodnutí. Stěžovatelova argumentace, v níž odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, není v dané věci na místě. Odvolací soud postupoval v souladu s příslušnými procesními normami občanského soudního řádu i ustanoveními zákona o rodině a svůj závěr řádným způsobem odůvodnil.
V této souvislosti Ústavní soud považuje za nutné uvést, že je zásadně věcí obecných soudů, aby hlediska pro určení výživného, stanovená v zákoně o rodině, uváděly v život aplikací v jednotlivých individuálních případech. Není a nemůže být v pravomoci Ústavního soudu detailně přezkoumávat závěry obecných soudů, na základě kterých stanovily výživné.
Ústavní soud po posouzení ústavnosti řízení před obecnými soudy dospěl k závěru, že k porušení žádného základního práva stěžovatele nedošlo. S ohledem na požadavky obsažené v dosavadní judikatuře Ústavního soudu, které jsou kladeny na rozhodování obecných soudů, tj. zejména soulad s principy spravedlnosti, řádné odůvodnění, absence libovůle apod., lze konstatovat, že srozumitelně a logicky odůvodněný rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci všechny tyto požadavky splňuje. Ústavní soud konstatuje, že v přezkoumávané věci nebylo zjištěno nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost usnesením odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. března 2010
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu