ECLI:CZ:US:2010:3.US.440.10.1
sp. zn. III. ÚS 440/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 15. března 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky KT MOTORSPORT spol. s r. o. , IČ: 60719729, se sídlem Helfertova 44, 613 00 Brno, právně zastoupené JUDr. Zdeňkem Daňhelem, advokátem AK se sídlem Těsnohlídkova 943/9, 613 00 Brno, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2009 č. j. 28 Co 293/2009-284, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 15. února 2010 a která byla doplněna podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 17. února 2010, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2009 č. j. 28 Co 293/2009-284, a to pro porušení článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. ledna 2009 č. j. 30 C 150/2002-245 byla žalované České kanceláři pojistitelů uložena povinnost zaplatit žalobkyni (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") částku 347 000,- Kč s příslušenstvím, zatímco ohledně zaplacení další částky ve výši 291 000,- Kč s příslušenstvím soud žalobu zamítl. Dále soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení a oběma účastnicím pak uložil povinnost nahradit státu náklady řízení.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2009 č. j. 28 Co 293/2009-284 byl k odvolání žalobkyně i žalované rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku ve věci samé o zaplacení částky 162 000,- Kč s příslušenstvím potvrzen, ve vyhovujícím výroku ve věci byl změněn tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky 347 000,- Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I. rozsudku odvolacího soudu). Ve výroku pod bodem II. odvolací soud rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů a ve výroku pod bodem III. odvolací soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit náklady státu.
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2009 č. j. 28 Co 293/2009-284 obsahuje poučení, že "proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1".
II.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že v souladu s poučením obsaženým v rozsudku podala dne 15. února 2010 proti rozsudku Městského soudu ze dne 4. listopadu 2009 č. j. 28 Co 293/2009-284 dovolání, a to v rozsahu výroku pod bodem I. rozsudku, jímž se rozsudek soudu prvního stupně mění, dále v rozsahu výroku pod bodem II. rozsudku, na jehož základě je stěžovatelka povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 114.694,- Kč, a dále v rozsahu výroku pod bodem III. rozsudku, na jehož základě je stěžovatelka povinna zaplatit státu náklady ve výši 43.774,- Kč. Stěžovatelka uvedla, že z opatrnosti podává tuto ústavní stížnost bez ohledu na skutečnost, že o podaném dovolání nebylo dosud rozhodnuto.
Podle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ust. §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Jak bylo výše uvedeno, v souzené věci stěžovatelka podala v souladu s poskytnutým poučením proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2009 č. j. 28 Co 293/2009-284 dovolání, které je v dané věci přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, což představuje mimořádný opravný prostředek ve smyslu ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Jestliže pak stěžovatelka podala ústavní stížnost souběžně s takovýmto mimořádným prostředkem, a před obecným soudem tedy probíhá dosud neskončené řízení, v jehož rámci se může domáhat ochrany (i) svých ústavně zaručených práv a svobod, není důvodu pro to, aby Ústavní soud - v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jakož i v rozporu s principem minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci (zde obecných soudů) - do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci (paralelně) rozhodoval. Není ani důvodu pro to, aby Ústavní soud vyčkával se svým rozhodnutím až do vydání rozhodnutí orgánu, jenž o daném mimořádném prostředku rozhodoval, neboť stěžovatelka nebyla nucena podávat ústavní stížnost, neboť tak může učinit až po doručení rozhodnutí o daném mimořádném opravném prostředku (ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V souladu s ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl, když neshledal důvod k postupu dle ust. §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. března 2010
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj