ECLI:CZ:US:2010:3.US.480.10.2
sp. zn. III. ÚS 480/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. V., zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem v Praze 1, Bolzanova 1, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 12. 2008 č. j. 7 C 155/89-2443 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2009 č. j. 54 Co 530/2009-2702, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Řádnou ústavní stížností, sepsanou advokátem dne 11. 2. 2010, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 12. 2008 č. j. 7 C 155/89-2443 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2009 č. j. 54 Co 530/2009-2702. Současně stěžovatel v petitu ústavní stížnosti uvedl, aby bylo "dáno soudům poučení, aby bylo co nejrychleji rozhodnuto o žalobě soudem prvního stupně, poté eventuelně soudem druhého stupně".
V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že obvodní soud usnesením zastavil řízení ve věci stěžovatele proti žalovanému dopravnímu podniku o neplatnost výpovědi; důvodem bylo nedostatečné označení žalovaného. Stěžovatel podal odvolání s tím, že není možno z takového důvodu řízení zastavit (s tímto označením žalovaného byl již vydán i částečný rozsudek), navrhoval také delegaci věci a namítl podjatost soudců prvostupňového i odvolacího soudu. Stěžovatel v ústavní stížnosti konstatoval, že odvolací soud proto zrušil rozsudek soudu prvního stupně (pozn.: správně mělo být "usnesení") s tím, že důvody pro delegaci bude muset stěžovatel ještě uvést před prvostupňovým soudem a u námitky podjatosti bude stěžovatel muset konkretizovat soudce, aby bylo možno posoudit možné důvody podjatosti. Následně stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že o těchto závěrech odvolacího soudu nelze pochybovat; ústavní stížnost zakládá stěžovatel na jiných důvodech. Stěžovatel sdělil, že spisová značka nese letopočet 1989, tedy obecné soudy nebyly schopny rozhodnout spor ani po 20 letech, spor se i dále povede, tedy bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces. Poté stěžovatel namítl, že označení žalovaného bylo správné, avšak to se díky délce sporu měnilo; pokud tedy nyní prvostupňový soud zastavil řízení pro nesprávné označení žalovaného, jde o vadný postup.
Dne 17. 2. 2010 bylo Ústavnímu soudu doručeno 12 podání stěžovatele, která jsou označena jako "doplnění k ústavní stížnosti" či "důkazní prostředek k ústavní stížnosti". Dne 22. 2. 2010 byla Ústavnímu soudu doručena 4 podání stěžovatele označená jako "důkazní prostředek k ústavní stížnosti", dne 1. 3. 2010 bylo Ústavnímu soudu zasláno stěžovatelem 8 takových podání, dne 8. 3. 2010 bylo doručeno 7 takových podání, dne 16. 3. 2010 bylo doručeno 19 takových podání. Jedná se o podání zaslaná bez právního zastoupení osobně stěžovatelem, podání jsou tříbarevná, zcela nepřehledná (uvedena jsou tu různá rozhodnutí soudů, různé spisové značky, data, jména různých osob, různé soudy, odkazy na různá předchozí rozhodnutí Ústavního soudu či mezinárodních soudů, zvýrazněné různé pojmy, od obecných slov a různých sousloví po právní pojmy, instituty a latinská či anglická rčení a výroky), na rubu každého podání je kopie nějakého dokumentu (bez zřejmé souvislosti s ústavní stížností, některé nečitelné).
Ústavní soud dne 18. 3. 2010 vyzval stěžovatele prostřednictvím právního zástupce k upřesnění petitu ústavní stížnosti, a to části týkající se toho, že by měl Ústavní soud "poučit" soudy o tom, aby rychle věc rozhodly. Současně Ústavní soud vyzval, aby mu bylo sděleno, zda stěžovatel v řízení před obecnými soudy nějak brojil proti délce řízení, jak, kdy a jak byly tyto prostředky vyřízeny.
Dne 19. 3. 2010 bylo Ústavnímu soudu zasláno jedno podání stěžovatele označené jako "vyjádření k výzvě na odstranění vad". Dne 22. 3. 2010 bylo doručeno 7 podání označených jako "důkazní prostředek k ústavní stížnosti", dne 6. 4. 2010 bylo doručeno 11 takových podání. Ve všech těchto případech jde opět o podobu podání jak je výše popsáno (tj. bez zjevné jakékoliv účasti advokáta, podání zmatečná, nesrozumitelná, s různými výrazy, daty, spisovými značkami atd.).
Dne 6. 4. 2010 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání advokáta stěžovatele, ve kterém reaguje na výzvu Ústavního soudu k odstranění vad ústavní stížnosti. Stěžovatel prostřednictvím advokáta tímto podáním upravil petit ústavní stížnosti tak, že nadále požadoval zrušení dvou napadených rozhodnutí obecných soudů, zatímco část ústavní stížnosti znějící "aby bylo co nejrychleji rozhodnuto o žalobě soudem prvního stupně, poté eventuelně soudem druhého stupně" vzal zpět. Současně bylo sděleno, že stěžovatel si stěžoval na zdlouhavost řízení v každém spise, ale nebyl na to brán zřetel.
Ústavní soud ústavní stížnost posoudil následovně.
Stěžovatel Ústavnímu soudu předložil kopie obou napadených usnesení obecných soudů. Z nich vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 31. 12. 2008 sp. zn. 7 C 155/89-2443 zastavil řízení pro nedostatek podmínky řízení (pro nesprávné označení žalovaného). Ke stěžovatelovu odvolání rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 12. 2009 č. j. 54 Co 530/2009-2702 tak, že napadené usnesení se mění tak, že řízení se nezastavuje. Na rozdíl od prvostupňového soudu dospěl odvolací soud k závěru, že nedostatek podmínky řízení není dán a odkázal na judikaturu Ústavního soudu. Vedle toho se vyslovil v odůvodnění také k dalšímu postupu ohledně stěžovatelova návrhu na delegaci a námitek o podjatosti (obecně) soudců.
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 12. 2008 č. j. 7 C 155/89-2443 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2009 č. j. 54 Co 530/2009-2702. Z věci přitom vyplývá, že odvolání stěžovatele proti prvostupňovému usnesení o zastavení řízení bylo vyhověno a věc se znovu vrátila k prvostupňovému soudu k dalšímu řízení; stěžovatel se přitom se závěry odvolacího soudu ztotožňuje. Je tedy především třeba uvést, že není zřejmý důvod napadení odvolacího usnesení ústavní stížností, když odvolání stěžovatele bylo vyhověno a se závěry odvolacího soudu stěžovatel souhlasí. Dále je pak třeba uvést, že pro ústavní stížnost platí zásada subsidiarity, tedy ústavní stížnost lze ve věci podat až tehdy, když byly vyčerpány všechny dostupné prostředky ochrany práv (§75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V daném případě je řízení před obecnými soudy stále v běhu a stěžovatel se může domáhat ochrany práv v tomto řízení, tedy ústavní stížnost proti usnesení odvolacího soudu je nepřípustná.
Ústavní soud proto postupoval dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.
Pokud by měl ohledně tohoto petitu ústavní stížnosti Ústavní soud přihlédnout (také) k argumentaci stěžovatele, že řízení před obecnými soudy trvá nepřiměřeně dlouho, ani toto by nemohlo být důvodem kasace napadeného odvolacího usnesení, neboť kasace by byla v neprospěch stěžovatele, když jeho odvolání bylo vyhověno a tento i sám tvrdí, že se závěry odvolacího soudu je spokojen.
Pro úplnost se dodává následující.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že řízení před obecnými soudy trvá nepřiměřeně dlouho. Ústavní soud však nemůže než konstatovat, že tato námitka se nijak neodrazila v petitu ústavní stížnosti, když nejenže stěžovatel neuvedl, čeho se v souvislosti s touto námitkou po Ústavním soudu domáhá (tj. jaký navrhuje odpovídající výrok ve smyslu zákona o Ústavním soudu), ale navíc na výzvu a poučení Ústavního soudu k upřesnění petitu v podání dne 6. 4. 2010 stěžovatel výslovně uvedl, že se nedomáhá toho, aby obecné soudy rychle ve věci rozhodly (tedy "bere zpět" i náznak takového možného požadavku). To vše za situace odborného právního zastoupení. Ve vztahu k petitu formulovanému v ústavní stížnosti (tj. petitu na kasaci) se přitom Ústavní soud námitkou o délce řízení zabýval již výše.
K výše popsaným podáním, doručeným Ústavnímu soudu stěžovatelem bez evidentní jakékoliv účasti zmocněného advokáta, kdy se jedná o podání zcela zmatečná a nepřehledná, Ústavní soud nepřihlížel.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. dubna 2010
Jiří Mucha v. r.
soudce Ústavního soudu