ECLI:CZ:US:2010:3.US.829.10.1
sp. zn. III. ÚS 829/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky R. K., zastoupené JUDr. Jaroslavou Moravcovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích - Semtíně, budova P 9, č.p. 81, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2010 č. j. 14 Co 320/2009-202, a usnesení exekutorského kandidáta Mgr. Dušana Šnaidera ze dne 27. 5. 2009, č. j. 067 EX 10/01-267, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud - pro porušení "základních zásad" Listiny základních práv a svobod, zejména "práva na spravedlivý proces" a "práva na ochranu majetku" - zrušil v záhlaví označená usnesení, vydaná v exekučním řízení.
Z ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že exekutorský kandidát shora uvedeným usnesením udělil příklep dražiteli T. P. na vydražené nemovitosti ("bytové jednotce 972/10, o velikosti 1+1, ve 3. NP domu č.p. 972 v Jiráskově ulici v Pardubicích, k. ú Pardubice, spolu se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a pozemku parc. č. 1577 o velikosti 704/10000, k. ú. Pardubice") za nejvyšší podání 1 150 000 Kč s tím, že vydražitel je povinen plnit do 14 dnů od právní moci předmětného usnesení.
Odvolání stěžovatelky (manželky povinného S. K.) Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením (výrokem I.) odmítl, neboť dospěl k závěru, že bylo podáno osobou neoprávněnou [§218 písm. b) o. s. ř.]; rozhodl dále o náhradě nákladů řízení a zamítl návrh stěžovatelky, aby odvolací řízení bylo přerušeno (výroky II. až IV.).
V ústavní stížnosti stěžovatelka namítla, že svoji - blíže specifikovanou - pohledávku za povinným přihlásila v exekučním řízení prodejem nemovitosti "řádně a včas", avšak exekutor ji "odmítl" jako opožděně uplatněnou. O právu podat odvolání, které jí bylo odvolacím soudem upřeno, byla poučena usnesením exekutorského kandidáta. Vůči výrokům II. až IV. usnesení odvolacího soudu stěžovatelka oponenturu nevznesla.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále "Ústavy") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. §72 odst. 3 téhož předpisu).
Ústavní stížnost se vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.
Podle §229 odst. 4 o. s. ř. může účastník řízení žalobou pro zmatečnost rovněž napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.
Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který především slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.
Důvodem žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř. je skutkově nebo právně chybný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto resp. odvolací řízení zastaveno; jinak řečeno, tímto důvodem je sama nezákonnost usnesení odvolacího soudu.
Právě takové námitky uplatnila stěžovatelka v ústavní stížnosti, aniž by se však k tomuto (mimořádnému) opravnému prostředku, jenž k odstranění jim odpovídajících vad (nesprávnosti) napadeného rozhodnutí podle občanského soudního řádu slouží, uchýlila, tj. aniž řízení o žalobě pro zmatečnost ve smyslu §229 odst. 4 o. s. ř. zahájila.
Jinak řečeno, již samotná kritika závěru odvolacího soudu, že odvolání nemělo být odmítnuto, nýbrž věcně projednáno, byla ve svém důsledku objektivně použitelnou již v řízení o žalobě pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř. proti usnesení odvolacího soudu, posléze (zde) napadeného ústavní stížností.
Stojí za připomenutí, že ve smyslu ustanovení §52 odst. 1, §69 ex. řádu se uplatní v exekučním řízení i ustanovení §254 odst. 2, věty druhé, část za středníkem, o. s. ř., podle nějž je žaloba pro zmatečnost - ze zde rozhodného důvodu dle §229 odst. 4 o. s. ř. - přípustná; ostatní námitky stěžovatelky, mimo oponenturu důvodům odmítnutí jejího odvolání, jsou pak evidentně nerozhodné, resp. míjí, co je pro toto rozhodnutí určující.
Tím, že žaloba pro zmatečnost podána nebyla (ústavní stížností není dokládán opak), vyvstala situace, kdy stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jeho práv poskytuje.
Z uvedených důvodů dospěl Ústavní soud i v posuzované věci k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a proto ji podle citovaného §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. června 2010
Vladimír Kůrka v. r.
soudce zpravodaj