ECLI:CZ:US:2010:4.US.1031.10.1
sp. zn. IV. ÚS 1031/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudců Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti P. N., zastoupeného Mgr. Patrikem Bauerem, advokátem Advokátní kanceláře se sídlem v Chomutově, nám. 1. máje 97, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 2. 2010 č. j. 7 To 90/2010-18 a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 2. 2010 č. j. 40 Nt 606/2010-10, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení jeho základních práv garantovaných čl. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů.
2. Jak stěžovatel uvádí v ústavní stížnosti, byl dne 10. 2. 2010 v 17.10 hod. zadržen a usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 2. 2010 č. j. 40 Nt 606/2010-10 byl vzat do vazby z důvodů uvedených v ustanovení §67 písm. b), c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád" nebo "tr. ř."). Dne 20. 2. 2010 bylo následně stěžovateli doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání pro trestný čin zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Proti usnesení o vzetí do vazby podal stěžovatel stížnost, Krajský soud v Ústí nad Labem však usnesením ze dne 25. 2. 2010 č. j. 7 To 90/2010-18 shledal výrok o vzetí do vazby za správný a zákonný.
3. Shora uvedenými rozhodnutími obecných soudů o jeho vzetí do vazby byl podle stěžovatelova názoru porušen zákon způsobem, který se dotýká ústavních principů. Důvod k uvalení koluzní vazby není dán, neboť podle stěžovatele není problémem vyslechnout neodkladně jeho bývalé spolupracovníky a jeho nadřízeného. Ke snaze policejního orgánu vyslechnout 1482 poškozených jako svědky je pak podle stěžovatele nereálné všechny tyto další svědky ovlivnit. K vazebnímu důvodu podle ustanovení §67 písm. c) tr. ř. stěžovatel uvádí, že z předchozích legálních podnikatelských aktivit má dostatek finančních prostředků, což ve své výpovědi uvedl vyšetřovateli a u soudu. Odvolací soud však k této okolnosti nepřihlédl a přitom neuvedl, jak dospěl k závěru, že bude stěžovatel trestnou činnost opakovat. V další části ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že vyšetřovatelé v průběhu vyšetřování pochybili při zajišťování důkazů, neboť při jeho zadržení dne 10. 2. 2010 zůstal člen bezpečnostního oddělení u jeho odemčeného auta, v němž se pak objevily mobilní telefony. Stěžovatel taktéž zdůrazňuje, že trestná činnost byla na prodejně v Lounech páchaná bez přerušení i v době od 2. 1. 2008 do 10. 2. 2010, kdy čerpal dovolenou. Velký rozsah předmětné trestné činnosti nese pak znaky toho, že ji na stěžovatelův login páchal i někdo jiný z jeho spolupracovníků. V závěru ústavní stížnosti vyslovuje stěžovatel přesvědčení, že vazební důvody ze shora uvedených důvodů nejsou v jeho případě dány a navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí obecných soudů o jeho vzetí do vazby svým nálezem zrušil.
II.
4. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Do úvah plynoucích ze skutkových zjištění známých v době rozhodování obecných soudů o vazbě se Ústavní soud ve smyslu své dnes již ustálené judikatury cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 a násl. Listiny) buď vůbec, anebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky (srov. nález sp. zn. III. ÚS 18/96, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 6, nález č. 88, str. 145).
6. Ke stěžovatelovým námitkám k uplatnění vazebního důvodu podle ustanovení §67 písm. b) tr. ř. v souvislosti s jeho vzetím do vazby Ústavní soud uvádí, že uvedené ustanovení trestního řádu poskytuje soudu relativně široký prostor pro individuální uvážení vazebního důvodu koluzní vazby. Ústavní soud ve vztahu k danému případu připomíná, že oba obecné soudy při posuzování předmětného důvodu vazby vycházely ze stavu důkazního řízení v době rozhodování o vzetí do vazby, přičemž podrobně odůvodnily existenci obav z maření objasňování s ohledem na sofistikovaný způsob trestné činnosti, která je stěžovateli dávána za vinu, a jež se vyznačuje velkým rozsahem útoků předpokládajících vyslechnutí vedle stěžovatelových spolupracovníků rovněž velkého počtu dalších svědků. Ústavní soud v tomto ohledu shledal, že skutečnosti, v nichž bylo obecnými soudy spatřováno naplnění uvedeného vazebního důvodu, obecné soudy dostatečně vysvětlily a těmto jejich závěrům nelze z ústavněprávního hlediska nic vytknout.
7. Co se týče namítaného vazebního důvodu podle §67 písm. c) tr. ř., předpokládá toto ustanovení existenci skutečností odůvodňujících obavu, že obviněný bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán. Tato podmínka je splněna zejména tehdy, jestliže stěžovatel zavdá příčinu k takové obavě svým jednáním, nicméně v závislosti na konkrétním případu může být shledána dostatečnou i určitá objektivní konstelace. Zmíněnou objektivní konstelaci soudy spatřovaly v povaze stíhané trestné činnosti převážně majetkového charakteru, které se měl stěžovatel dopouštět s velkým rozsahem útoků, a v jejím dlouhodobém páchání se zdrojem příjmů nadlepšujícím životní standard stěžovatele, jak podrobně rozvedly oba obecné soudy v odůvodnění svých rozhodnutí o vzetí stěžovatele do vazby. Ústavní soud k vazbě předstižné opakovaně konstatuje, že z titulu její převážně preventivní funkce nelze požadovat, aby soudce učinil naprosto jistý závěr, že nebude-li obviněný ponechán ve vazbě, naplní se následek předpokládaný v §67 písm. c) tr. ř. Podstatné je, aby závěry soudů o nezbytnosti vazebního stíhání z tohoto důvodu logicky plynuly z dosud zjištěného skutkového stavu, jinými slovy, aby z napadených rozhodnutí bylo možno vysledovat objektivní východiska, způsob uvažování soudů a jejich vztah k závěrům, k nimž se při hodnocení dobraly.
8. K námitkám stěžovatele stran průběhu vyšetřování trestné činnosti, jež je mu dávána za vinu, Ústavní soud připomíná, že rozhodnutí o vzetí do vazby nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Vazbu je nutno respektovat jako zajišťovací institut, který slouží k dosažení účelu trestního řízení, a je přirozené, že rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti (a nikoli jistoty) ohledně důsledků, které mohou nastat, nebyl-li by obviněný vzat do vazby. Důvodnost obvinění je předmětem celého trestního řízení.
9. V souladu se zásadou minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů Ústavní soud neshledal v postupu obecných soudů porušení zákonných ustanovení promítajících se do roviny protiústavnosti. Obecné soudy v posuzované věci interpretovaly a aplikovaly trestní řád ústavněprávně konformním způsobem a proto Ústavní soud nemohl přisvědčit tvrzení stěžovatele o porušení jeho základních práv zaručených ústavním pořádkem České republiky a Úmluvou.
10. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než předmětnou ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. června 2010
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu Ústavního soudu