ECLI:CZ:US:2010:4.US.1258.10.1
sp. zn. IV. ÚS 1258/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného JUDr. Martinem Kopeckým, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 1, Revoluční 24, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2010 č. j. 29 Co 432/2009-116, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 30. dubna 2010, která splňuje formální podmínky stanovené pro její věcné projednání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo podle jeho názoru porušeno právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel současně navrhl, aby mu byly Městským soudem v Praze nahrazeny náklady řízení před Ústavním soudem.
Z předložené ústavní stížnosti a připojených příloh se zjišťuje, že stěžovatel se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") domáhal po žalované AGENCY RS, a. s. zaplacení 24 698,63 Kč s přísl. z titulu nezaplacené mzdy. Obvodní soud rozsudkem ze dne 12. ledna 2009 č. j. 19 C 92/2006-66 žalobu zamítl a uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 13 600,- Kč. Na základě odvolání stěžovatelem podaného do částky 6 541,74 Kč, Městský soud v Praze rozsudkem napadeným ústavní stížností rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud šlo o částku 6 541,74 Kč s přísl. a ve výroku o nákladech řízení potvrdil, dále stěžovateli uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 11 424,- Kč.
Stěžovatel v ústavní stížnosti podrobně popsal průběh řízení před obecnými soudy a namítal, že odvolací soud nesplnil svoji povinnost a nevypořádal se s jím namítanými odvolacími důvody, čímž porušil ustanovení §212 o. s. ř. Na podporu své argumentace stěžovatel odkázal na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2569/07 a IV. ÚS 941/09.
Ústavní soud přezkoumal stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud opakovaně judikuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy) a tudíž není ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ochrany ústavně zaručených základních práv či svobod [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].
Ústavní soud konstatuje, že obsahem ústavní stížnosti je toliko polemika stěžovatele s rozhodovacími důvody obecných soudů. Stěžovatel očekává, že Ústavní soud podrobí napadené rozhodnutí dalšímu (běžnému) instančnímu přezkumu za situace, kdy neunesl důkazní břemeno a dovolání není přípustné. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací soud se celou věcí podrobně zabýval a byť je odůvodnění jeho rozhodnutí stručné, plyne z něj, že zařazení stěžovatele do příslušného mzdového tarifu posuzoval, přičemž v podrobnostech odkázal na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ve kterém je celá věc podrobně rozvedena. Bylo zcela na stěžovateli, jakou procesní taktiku zvolí, zda a jakými procesními prostředky se bude domáhat svých tvrzených práv a jaké důkazy označí.
Napadené rozhodnutí není ani v rozporu se závěry, vyjádřenými ve stěžovatelem citovaných nálezech Ústavního soudu, neboť tyto na posuzovanou věc nedopadají. V nálezu sp. zn. I. ÚS 2569/07 se Ústavní soud zabýval posouzením vyčíslení nákladů řízení v odvolacím řízení a nálezu sp. zn. IV. ÚS 941/09 obecné soudy nepřihlédly k námitce započtení a nevytvořily prostor pro kontradiktorní uplatnění návrhů.
Pokud pak stěžovatel se závěry odvolacího soudu nesouhlasí, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do základních práv chráněných Listinou a Úmluvou.
Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci odvolacím soudem jsou výrazem jeho nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení tvrzených základních práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem České republiky.
Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Vzhledem k výsledku řízení neshledal Ústavní soud ani podmínky pro vyhovění návrhu na náhradu nákladů řízení (§62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. května 2010
Miloslav Výborný v.r.
předseda IV. senátu Ústavního soudu