ECLI:CZ:US:2010:4.US.1273.10.1
sp. zn. IV. ÚS 1273/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., proti usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 30. března 2010 č. j. 2 As 78/2009-29, Nejvyššího soudu ze dne 16. března 2010 č. j. 20 Cdo 699/2010-82 a Nejvyššího soudu ze dne 16. března 2010 č. j. 20 Cdo 711/2010-158, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu bylo dne 3. května 2010 doručeno podání, označené jako "hromadná ústavní stížnost proti neposkytnutí právní pomoci v letech 2003 až 2010 k podaným opravným prostředkům", směřující proti v záhlaví uvedeným usnesením.
Stěžovatel podal návrh, aniž by byl pro toto řízení zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci [§29, §30 odst. 1 a §31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a aniž by jeho podání splňovalo formální a obsahové požadavky návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (§34, §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
Z mnoha dalších řízení o návrzích, jež stěžovatel v minulosti podal, se podává, že tento postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem (stejně jako formální a obsahové náležitosti návrhu), volí, ačkoli byl opakovaně poučen o této podmínce řízení a postupu vedoucímu k jejímu splnění, jakož i o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz kupříkladu věci ústavních stížností vedené pod sp. zn. IV. ÚS 56/06, II. ÚS 256/06, II. ÚS 2521/07, I. ÚS 3016/07, III. ÚS 272/08, I. ÚS 3040/08, II. ÚS 1066/09, III. ÚS 1387/09, IV. ÚS 2753/09, I. ÚS 380/10).
Ústavní soud je toho názoru (který opakovaně vyjádřil ve stěžovatelových věcech), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem se proto Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudkyní zpravodajkou stěžovatelův návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. května 2010
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka