ECLI:CZ:US:2010:4.US.1314.10.1
sp. zn. IV. ÚS 1314/10
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci návrhu Ing. V. M., bez právního zastoupení, směřujícího proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 20. března 2009, č.j. 5 Ca 209/2008-47, a Nejvyššího správního soudu ze dne 9. prosince 2009, č.j. 6 Ans 8/2009-73, spojeného s návrhem na zrušení §16a zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Návrhy se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel dne 5. května 2010 podání navrhovatele, které Ústavnímu soudu postoupil Městský soud v Praze. Navrhovatel zaslal své podání Městskému soudu v Praze s ohledem na požadavek, vtělený v bodě II. podání, jímž se po jmenovaném soudu dožadoval přidělení právního zástupce pro zastupování před Ústavním soudem. Městskému soudu v Praze byl návrh doručen dne 9. března 2010. Poté, co Městský soud v Praze rozhodl o požadavku navrhovatele usnesením ze dne 25. března 2010, č.j. 3 Na 111/2010-6, postoupil návrh Ústavnímu soudu.
Navrhovatel se svým podáním domáhal, aby Ústavní soud zrušil shora napadené rozsudky správních soudů vydané v jeho věci. Stěžovatel správní žalobou brojil proti postupu Ministerstva zdravotnictví ČR, které prosadilo novelizaci zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o veřejném zdravotním pojištění"), kterou byl do tohoto zákona včleněn §16a zavádějící regulační poplatky ve zdravotnictví. V souvislosti s tím rovněž navrhl, aby Ústavní soud v souladu s ustanovením §74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušil právě §16a zákona o veřejném zdravotním pojištění.
Ústavní soud opakovaně uvedl, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, ani není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Podle ustanovení §34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu se návrh na zahájení řízení podává písemně Ústavnímu soudu. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku.
V projednávaném případě byl tímto posledním rozhodnutím napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. prosince 2009. Jak Ústavní soud zjistil, v řízení o kasační stížnosti byl navrhovatel právně zastoupen Mgr. D. R. D., advokátkou. Právní zástupkyni bylo napadené rozhodnutí doručeno dne 20. ledna 2010. Následujícím dnem tedy začala běžet lhůta k podání ústavní stížnosti, která marně uplynula v neděli 21. března 2010, resp. v pondělí 22. března 2010. Pokud navrhovatel své podání neadresoval přímo Ústavnímu soudu, ale Městskému soudu v Praze, zbavil se tak sám možnosti podal svůj návrh včas.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavnímu soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě pro jeho podání stanovené zákonem o Ústavnímu soudu.
Návrh na zrušení zákona nebo jeho části je dle §64 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu oprávněn podat ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v §74 zákona o Ústavním soudu. Podání navrhovatele však tyto zákonné podmínky nesplňuje, přičemž osud návrhu učiněného podle §74 sleduje osud podání samotného. Pokud tedy Ústavní soud návrh na zrušení napadených rozhodnutí správních soudů odmítnul pro pozdní podání, není možné se dále zabývat ani návrhem na zrušení části zákona podle §64 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jestliže shledá u návrhu podaného podle §64 odst. 1 až 4 zákona o Ústavním soudu důvody k odmítnutí podle §43 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. V projednávaném případě taková situace nastala. Ze všech těchto důvodů tedy Ústavní soud rozhodnul jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. května 2010
Miloslav Výborný v.r.
předseda IV. senátu Ústavního soudu