ECLI:CZ:US:2010:4.US.1370.10.1
sp. zn. IV. ÚS 1370/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu JUDr. J. M., bez právního zastoupení, směřujícího proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích č. j. 9 C 79/2005-143 ze dne 13. května 2009 a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích č. j. 23 Co 424/2009-164 ze dne 19. ledna 2010 takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel dne 11. května 2010 podání navrhovatelky, kterým se domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.
Uvedené podání však nesplňovalo zákonem stanovené náležitosti ústavní stížnosti dané v ustanovení §27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť navrhovatelka nebyla právně zastoupena advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že navrhovatelka podala dosud již 5 návrhů. Ve dvou případech byla zastoupena advokátem a její návrh byl odmítnut pro zjevnou neopodstatněnost, v jednom případě byl její návrh odmítnut z důvodu nepřípustnosti, přičemž navrhovatelka, ač nezastoupena advokátem, nebyla k odstranění této vady vyzývána, a ve dvou případech byl její návrh odmítnut pro neodstranění vady spočívající v nedostatku jejího právního zastoupení advokátem. Naposledy se tak stalo ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 515/10, přičemž navrhovatelka byla v tomto řízení výzvou k odstranění vad doručenou jí dne 8. března 2010 upozorněna mimo nutnosti právního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem též na tu skutečnost, že stávající praxe Ústavního soudu nepřipouští z tohoto požadavku žádnou výjimku a že takto zastoupen musí být v řízení před Ústavním soudem i advokát.
Jak je z výše uvedeného patrné, navrhovatelka byla opakovaně obeznámena s podmínkou povinného právního zastoupení v řízení o ústavní stížnosti. V posledním případě, a to pouhé dva měsíce před doručením projednávaného návrhu Ústavnímu soudu, se tak stalo též s výslovným upozorněním, že na tomto požadavku nic nemění ani ta skutečnost, že je advokátkou. Navrhovatelce je tedy nepochybně známa nutnost zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti a bylo proto v jejím vlastním zájmu, aby uvedenou vadu odstranila, resp. aby další její podání již tuto vadu neobsahovalo. Přístup navrhovatelky, kdy naopak řízení prodlužuje tím, že vyčkává, až ji Ústavní soud vyzve k odstranění vad, nesvědčí o pečlivém zájmu o ochranu vlastních práv.Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
Ústavní soud je toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více předchozích případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním. Tento závěr platí obzvláště v případech, kdy navrhovatel je osobou znalou práva.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud návrh, aniž by navrhovatelku vyzýval k odstranění jeho vady spočívající v nedostatku právního zastoupení navrhovatelky advokátem, podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 20. května 2010
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka